BWV 1014

Sonata No.1

9 / 10 · Téměř dokonalé
Typ
Komorní hudba a sólové nástroje
Datace
1720
Místo
neuvedeno
Tónina
B minor
Obsazení
housle · klávesový nástroj
Části
4
Délka nahrávky
14 min 7 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 1014 vedeno dílo „Sonata No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 1014 vedeno dílo „Sonata No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn kbd. Katalog uvádí tóninu B minor. Datace v katalogu: 1720.

All of Bach

Behind the music

Bach v nejvýraznější podobě

„Šílel jsem touhou slyšet Sebastianovy sonáty.“

Tato sonáta pro housle a cembalo je první ze šestice, kterou Bach patrně napsal během köthenských let. Pomalý úvod, Adagio, okamžitě ukazuje jeho ambice pro celý soubor. Bach se zde představuje v nejvýraznější podobě, zároveň však nechává prostor virtuozitě a složitosti. Po melancholickém úvodu cembala například vstoupí housle s nářkem na dlouhém nehybném tónu a poté smířeně sestupují v girlandě not. O něco později se houslový hlas dokonce rozdělí na dva, takže mezi oběma nástroji vznikne souhra pěti hlasů.

Právě spojení výrazu, virtuozity a kompozičního mistrovství vysvětluje, proč sonáty neupadly v zapomnění. Jejich hudební kvalitu nelze přehlédnout, a proto nepřekvapí, že je Bach udržoval na repertoáru i v Lipsku. Později je chválil Carl Philipp Emanuel — a to byl teprve začátek. Anglický hudební historik Charles Burney na počátku devatenáctého století „šílel touhou slyšet Sebastianovy sonáty“, které se tehdy stále hrály v Německu i ve Francii.

Po Adagiu se první sonáta výrazně projasní. Taneční Allegro následuje příjemné Andante, jediná věta v durové tónině. V závěru se Bach vrací do h moll. Housle zde začínají tónem opakovaným pětkrát, což zní jako odkaz k témuž tónu, kterým začínalo Adagio — už ne jako protahovaný nářek, nýbrž rozsekaný na kousky a proměněný v odrazový můstek živého finále.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 4 movements Composition Year 1717-23

Poslech