BWV 1022
Violin Sonata
- Typ
- Komorní hudba a sólové nástroje
- Datace
- ?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- F major
- Obsazení
- housle · klávesový nástroj
- Části
- 4
- Délka nahrávky
- 9 min 12 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 1022 vedeno dílo „Violin Sonata“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 1022 vedeno dílo „Violin Sonata“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn kbd. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: ?. Poznámka IMSLP: arr. of BWV 1038; Bach's authorship uncertain; possibly composed by Carl Philipp Emanuel Bach.
All of Bach
Behind the music
Cvičení, nebo mistrovství?
Úprava s k uzoufání nejasným původem.
Jsme hluboce vděčni, že tolik Bachových skladeb přestálo zkoušku času, občas si však přece jen povzdechneme. Nemohly všechny ty ruce během staletí zacházet s materiálem o něco pečlivěji? Anebo alespoň přesněji poznamenat tu či onu podrobnost? Pak bychom možná lépe věděli, kam tuto houslovou sonátu zařadit.
Začněme tím, co víme. Kolem roku 1732 napsal Johann Sebastian Bach vlastní rukou Houslovou sonátu G dur BWV 1021, dílo spojované s vynikajícím drážďanským houslistou Pisendelem. Její basový part se téměř beze změny objeví v Triové sonátě pro flétnu, housle a continuo BWV 1038, ovšem pod zcela novou melodií. Navzdory působivému katalogovému číslu někteří badatelé nevěří, že tuto skladbu napsal Bach — mohl to být některý ze synů či jiný žák. Opětovné použití takové „basové konstrukce“ nebylo nijak neobvyklé: šetřilo čas a při výuce mohlo sloužit jako kompoziční cvičení.
Téměř se tedy topíme v moři nejistoty, když dospějeme k Sonátě F dur BWV 1022, dochované v rukopisu kolem roku 1800. Jde o téměř doslovnou redukci Triové sonáty — snad od Carla Philippa Emanuela Bacha? Původní bas zůstal, tentokrát však není pouze číslovaný jako harmonický kód, nýbrž plně rozepsaný, a beze změny zůstal i houslový part. Flétnový hlas se přesunul do pravé ruky cembala a získal hojnost ozdob. Přibylo dokonce trochu nové hudby v galantním stylu s cembalem v hlavní roli: Vivace se o několik taktů rozšířilo na oddíl s repeticí. Sonáta je o celý tón níž než předloha, protože nejvyšší tón flétny tehdejší cembalová klaviatura neobsahovala.
Zajímavé je, že stejně jako v BWV 1038 hrají housle ve skordatuře, tedy s jinak naladěnými strunami. Není to však nezbytné; nejnižší tón nově připsaných taktů Vivace by šel zahrát i v běžném ladění. Měl snad autor slabost pro poněkud měkčí zvuk přeladěných houslí? Dokud se neobjeví další prameny, nezbývá než nechat promlouvat samotnou hudbu.
Části díla
IMSLP uvádí: 4 movements I. [no tempo indication] II. Allegro e Presto III. Adagio IV. Presto
Poslech
Violin sonata in F major
Shunske Sato and Diego Ares
Otevřít nahrávku