BWV 1023
Violin Sonata
- Typ
- Komorní hudba a sólové nástroje
- Datace
- 1714–17?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- E minor
- Obsazení
- housle · basso continuo (generálbas)
- Části
- 4
- Délka nahrávky
- 12 min 10 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 1023 vedeno dílo „Violin Sonata“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 1023 vedeno dílo „Violin Sonata“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn bc. Katalog uvádí tóninu E minor. Datace v katalogu: 1714–17?.
All of Bach
Behind the music
Tvary a barvy
Mladý Bach vtiskuje italské sonata da chiesa virtuózní pečeť.
Housle se bez okolků vrhnou do víru šestnáctin. Je jasné, který nástroj zde stojí v záři reflektorů — a cembalo to není, na rozdíl od mnoha jiných dochovaných Bachových sonát pro housle a cembalo, jimž poněkud matoucím způsobem rovněž říkáme houslové sonáty.
Čtyřvěté dílo s virtuózním houslovým partem okamžitě vyvolává otázku, pro koho je Bach vlastně napsal. Kandidátem je sám skladatel, neboť housle byly jeho prvním nástrojem. Mohly však být určeny také Johannu Georgu Pisendelovi, tehdy přednímu houslistovi střední Evropy. Oba muži se seznámili roku 1709, poté je pojil dlouhý pracovní vztah a patrně i přátelství, a to i když se Bach usadil v Lipsku a Pisendel slavil úspěchy na drážďanském dvoře. Právě v Drážďanech se dnes nachází jediný pramen Sonáty e moll: několik hustě popsaných stran úhlednou rukou Pisendelova opisovače.
Pisendel Bachovi neotevřel pouze nové obzory houslové techniky, ale přivážel také nejnovější italskou a francouzskou hudbu. Sonáta oba styly pěkně spojuje, přesně podle německé módy, ovšem s bachovským obratem v podobě mimořádně barevných harmonií. Druhá věta Adagio ma non tanto je pro ucho zvlášť dobrodružná: drobné vzdechy, elegantní trioly, napínavé ligatury, nečekané zvraty a skoky přes celý rozsah houslí. Po těchto vytříbených italských oddílech následují Allemanda a Gigue, jimiž Bach svědomitě posloužil vznešeným výmarským patronům. Dvorské tance ve francouzském stylu byly symbolem společenského postavení a považovaly se za nezbytnou součást komorní hudby.
Sonáta se mimochodem někdy provádí v triu s violoncellem. Jediný pramen má pouze dvě osnovy: housle a číslovanou basovou linku, kterou lze svěřit libovolnému nástroji. Pomocí tohoto akordického kódu ponechávali barokní skladatelé klávesistovi největší možnou svobodu, aby pravou rukou vstoupil do duetu s houslemi. Smyčcový basový nástroj pak může přidat oporu.
Části díla
IMSLP uvádí: 4 movements Composition Year 1714–17?
Poslech
Violin Sonata in E minor
Shunske Sato and Menno van Delft
Otevřít nahrávku