BWV 1046

Brandenburg Concerto No.1

Typ
Orchestrální skladby a koncerty
Datace
1721
Místo
neuvedeno
Tónina
F major
Obsazení
orchestr
Části
4

Stručně

V katalogu IMSLP je 1046 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 1046 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1721. Poznámka IMSLP: 2nd version of BWV 1046.

All of Bach

Behind the music

Vzrušující boj tří stran

Virtuózní přechod od italského concerta grossa k francouzské suitě.

Sotva otočíme působivou titulní stránku Braniborských koncertů, rozezní se hudbou dva lovecké rohy a svolávají všechny dohromady. Bach je záměrně nechává vytrvale rušit hudební tok. Poslechněte si, jak troufale hrají ve třech proti čtyřem, a dokonce se střetávají s harmonií. Je to vzrušující, rohy však zároveň byly symbolem postavení: žesťoví hráči pobírali platy celebrit. Mnohý šlechtic si podobný přepych nemohl dovolit, Bachův adresát Christian Ludwig Braniborský však takovou starost řešit nemusel.

Bach staví proti sobě tři „sbory“: vedle dvou rohů stojí proti smyčcům také trojice hobojů s fagotem. Toto uspořádání přivedlo nejméně jednoho badatele k sociologickému výkladu, podle něhož se zde střetává aristokracie v podobě vojenských rohů, dvůr zastoupený elegantními smyčci a lid zosobněný městskými pištci. Pokud se aristokracie skutečně chtěla povznést nad dav, v první větě se každopádně postupně a spořádaně zařadí do hudebních řad. Bach skupiny rozehrává proti sobě ve stále nových kombinacích a vytváří skutečnou hudbu pro znalce.

V dalších větách se sóla spravedlivě dělí mezi hoboj, společně chápané basové nástroje a violino piccolo, housle laděné o tercii výš než obvykle. Zde se ocitáme v říši italského concerta grossa, kde se sólové nástroje virtuozitou oddělují od davu. Zvlášť ve třetí větě získá houslista opravdu všechno.

Potom však Bach zamíří jiným stylem a připojí čtvrtou větu: suitu tanců z francouzské, německé a polské tradice. Jsou méně virtuózní a ne vždy tak dvorsky uhlazené, zato oplývají charakterem; úvodní menuet se vrací jako jakýsi refrén.

Braniborské koncerty BWV 1046–1051

V březnu 1721 poslal Bach z Köthenu do Berlína rukopis nazvaný Six concerts avec plusieurs instruments, tedy „Šest koncertů pro několik nástrojů“, věnovaný Christianu Ludwigovi (1677–1734), markraběti Braniborsko-Schwedtskému. V předmluvě uvedl, že před markrabětem hrál „před několika lety“ a slíbil mu poslat „několik svých skladeb“. Nejspíš se tak stalo při návštěvě Berlína v březnu 1719, kdy Bach přijel do pruské metropole převzít nové cembalo pro köthenský dvůr. Hudba odeslaná o dva roky později, kterou dnes známe jako Braniborské koncerty, představovala Bachův vrcholný pohled na nejvýznamnější rozsáhlý instrumentální žánr jeho doby — koncert.

Koncert téměř vždy spojuje sólový nástroj či skupinu sólistů se souborem. Jeho základní myšlenkou je střídání jednoho či několika sólistů s celým ansámblem v jakési lehkomyslné soutěži. V šesti Braniborských koncertech Bach prozkoumává každou stránku žánru, od obsazení až po zacházení s formou. Jako sólisté vystupují všechny běžné smyčcové a dechové nástroje i cembalo, hudební tvary sahají od dvorských tanců k útvarům blízkým fugám a vztah mezi sólem a tutti se neustále proměňuje. Šestice tak tvoří virtuózní vzorník barokního koncertu.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 4 movements Composition Year 1721 in Six Concerts avec plusieurs Instruments (No.1)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.