BWV 1066

Orchestral Suite No.1 (Overture)

Typ
Orchestrální skladby a koncerty
Datace
1718?
Místo
neuvedeno
Tónina
C major
Obsazení
orchestr
Části
7

Stručně

V katalogu IMSLP je 1066 vedeno dílo „Orchestral Suite No.1 (Overture)“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 1066 vedeno dílo „Orchestral Suite No.1 (Overture)“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: 1718?.

All of Bach

Behind the music

Bach à la française

I po smrti Ludvíka XIV. každý kníže čas od času zatoužil po dvoře, jaký měl Král Slunce. A co by se na takový dvůr hodilo lépe než francouzská ouvertura?

Z Bachovy instrumentální hudby se zachovalo jen velmi málo a o tom, kdy, proč či pro koho dochované skladby napsal, nevíme téměř nic. Platí to i pro tuto suitu, prodchnutou stylem a atmosférou taneční hudby, jakou na dvoře Ludvíka XIV. komponoval Lully: jde o sled stylizovaných tanců. Dnes takové skladbě říkáme suita, tehdy však nesla označení ouvertura neboli úvodní kus. Jako pocta králi začínala taneční řada vznešeným úvodem s nápadně tečkovaným rytmem, za jehož zvuků mohl panovník vstoupit, a pokračovala o něco rychlejší fugovanou střední částí. Také obsazení Bachovy První orchestrální suity je francouzské: hoboje a fagot zdvojují smyčcové hlasy.

Suita mohla snadno vzniknout v době, kdy Bach působil jako kapelník v Köthenu a kníže Leopold jistě občas snil o dvoře po vzoru Krále Slunce. Stejně dobře se však tato taneční hudba hodila pro koncerty Collegia musica v Lipsku. Soudě podle zvolených tanců se Bach neinspiroval jen Francií, nýbrž také Itálií. Jejich pořadí je poměrně obvyklé a místy trochu staromódní; některé tance se opakují ve dvojicích. Gavota, menuet a passepied jsou typicky francouzské, courante se těšilo oblibě ve Francii i Itálii a forlana sice pochází z Itálie, ale pronikla také do módy francouzského dvora. Bach nakonec všemu vtiskl vlastní pečeť. Hoboje a fagot zdvojují smyčce, občas se však vydají svou cestou a vytvářejí tak jakési concerto grosso v přestrojení.

Orchestrální suity BWV 1066–1069

Je lákavé mluvit o „čtyřech orchestrálních suitách“, Bach jich však mohl napsat o jednu či dvě více — nebo třeba o deset. Na rozdíl od Braniborských koncertů spolu totiž dochované čtyři suity nijak nesouvisejí. Odborníci jako Joshua Rifkin je dokonce pokládají za úpravy skladeb jiných žánrů. Bach zkrátka psal reprezentativní slavnostní hudbu pro bohaté dvory ve Výmaru a Köthenu: příležitostné skladby, které později našly nový domov v repertoáru lipského Collegia musica.

Bachovy suity, tedy řady stylizovaných tanců, vyzařují styl a atmosféru taneční hudby, jakou psal Lully na dvoře Ludvíka XIV. Dnes jim říkáme suity, tehdy však nesly označení ouvertura neboli úvodní kus. Jako pocta králi začínala taková taneční řada vznešeným úvodem s nápadně tečkovaným rytmem, za jehož zvuků mohl panovník vstoupit, a pokračovala o něco rychlejší fugovanou střední částí.

Jedna zajímavá hypotéza vysvětluje poměrně malý počet Bachových suit tím, že skladatel tento žánr nedokázal dostatečně ovládnout. Vzor přicházel přímo z Lullyho Paříže a nepřipouštěl konkurenci. Zvláště okázalá ouvertura s uspořádáním pomalu–rychle–pomalu, fugovaným středem a „francouzskými“ rytmy měla velmi vyhraněnou podobu — a pro našeho mladého německého kapelníka byla možná až příliš svazující.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 7 movements (11 sections total) Composition Year 1719-20, rev. 1722/1725

Poslech

Média zatím čekají na ověření.