BWV 1070
Overture ("Orchestral Suite No.5")
- Typ
- Orchestrální skladby a koncerty
- Datace
- ?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- G minor
- Obsazení
- orchestr
- Části
- 6
Stručně
V katalogu IMSLP je 1070 vedeno dílo „Overture ("Orchestral Suite No.5")“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 1070 vedeno dílo „Overture ("Orchestral Suite No.5")“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu G minor. Datace v katalogu: ?. Poznámka IMSLP: Bach's authorship uncertain.
All of Bach
Behind the music
Jaký otec, takový syn?
Kdo tuto suitu napsal? A proč to vlastně chceme vědět?
Není od Bacha, a přesto má číslo BWV? Stává se to častěji, než byste čekali. A upřímně řečeno — je to jen číslo. Tvůrci Bachova katalogu Bach-Werke-Verzeichnis z roku 1950 velmi dobře věděli, že jejich soupis všech tehdy známých děl Johanna Sebastiana Bacha nebude beze zbytku úplný. Počítali také s tím, že do něj zahrnou více než několik pochybných případů. Jedním z nich se ukázala být tato Suita neboli Ouvertura g moll BWV 1070: „Echtheit nicht sicher verbürgt“ — „pravost není spolehlivě doložena“.
Dřívější generace hudebníků však nepochybovaly. Dílo pokládaly za Bachovu Pátou orchestrální suitu na základě jediného pramene opatřeného dvěma slovy: soubor hlasů z roku 1753 nese poznámku „Sige. Bach“. Rukopis pořídil Christian Friedrich Penzel, žák lipské Tomášské školy, na níž Bach vyučoval. Krátce po Bachově smrti se Penzel stal jedním z jeho nejvýznamnějších zastánců a sběratelů. Jeho sbírka nakonec přešla do rukou Franze Hausera, který kromě sestavení rozsáhlého bachovského katalogu nechal koncem 19. století vydat různé skladby ze své sbírky bachovských památek.
Nemohl však suitu napsat Bachův syn Wilhelm Friedemann, jehož archiv vytvořil základ Penzelovy a Hauserovy sbírky? Mnohé — včetně opisovače Penzela — taková myšlenka vůbec nenapadla. Proč by přece za autora neoznačil nejslavnějšího ze všech Bachů?
Od vydání prvního katalogu BWV jsme na tuto otázku dostali několik opatrně formulovaných odpovědí muzikologů i hudebníků z praxe. Týkají se především stylu, který lze s tvorbou otce Bacha sladit jen obtížně. Hartmut Haenchen například spatřuje souvislost mezi fugovaným, ale poněkud galantnějším Capricciem a jednou symfonií Friedemanna Bacha, zatímco Peter Wollny klade původ Tornea — snad převzatého z koňského baletu! — do jižního Německa či Rakouska. Menuet a jeho Trio se zase cílevědomě a s nápaditostí vyhýbají veškeré pravidelnosti, což podle Davida Schulenberga velmi dobře odpovídá mladému Wilhelmu Friedemannovi, proslulému vynalézavostí. Takže přece jen Bach — ale syn? Ať je tomu jakkoli, katalogové číslo zůstává!
Části díla
IMSLP uvádí: 6 movements
Poslech
Orchestral Suite in G minor
the Netherlands Bach Society
Otevřít nahrávku