BWV 1079
Musikalisches Opfer ("Musical Offering")
Hudební oběť
- Typ
- Kontrapunktická a teoretická díla
- Datace
- 1747
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- flétna · cembalo · 2 × housle
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 1079 vedeno dílo „Musikalisches Opfer ("Musical Offering")“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: fl hpd 2vn.
Popis
V katalogu IMSLP je 1079 vedeno dílo „Musikalisches Opfer ("Musical Offering")“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: fl hpd 2vn. Datace v katalogu: 1747.
All of Bach
Behind the music
Hudební vrchol v Postupimi
U Silbermannova kladívkového klavíru se setkává staré s novým
Zní to jako začátek filmového scénáře: tolik diskutované setkání osvíceného a nanejvýš moderního krále Fridricha, podle něhož z polyfonie čpěl kostel, s posledním velkým polyfonikem Johannem Sebastianem Bachem. Král svého letitého hosta pyšně provedl postupimským Městským zámkem. Ve sbírce nástrojů Bach přecházel od jednoho Silbermannova výtvoru k druhému; stavitel varhan a kladívkových klavírů Gottfried Silbermann totiž na Fridrichově dvoře dobře obchodoval. Na konci prohlídky požádal Bach hostitele o téma pro fugu — a tak se hned v úvodních taktech Ricercaru a 3 seznamujeme s Fridrichovým důmyslným nápadem. Ačkoli o obsazení a pořadí částí Musikalisches Opfer nadále panují otázky, o tomto ricercaru alespoň víme téměř všechno, včetně druhu nástroje, na který Bach hrál. Mimochodem, vydaná podoba nezachycuje improvizaci tón po tónu; na to je tato poměrně dlouhá skladba vystavěna až příliš pečlivě.
Co si tedy počít s legendárním královským tématem? Je to nepochybně výzva, zvláště má-li posloužit jako základ šestihlasé fugy, kterou z něj Bach později v klidu domova vytvořil. Především je velmi dlouhé, a proto se s ním obtížně pracuje. Jeho „odpověď“ se sestupem po stupních navíc pokaždé ovládne pozornost a nelze ji přeslechnout — což potěší posluchače, kteří před sebou nemají partituru. Improvizovat v takto vymezeném prostoru je napínavé, nikoli však nemožné. Bachovi jistě pomohly dlouholeté zkušenosti s chorálními úpravami i skutečnost, že právě dokončil Umění fugy.
Název Ricercar lze chápat dvojím způsobem: buď prostě jako zapsanou improvizaci, nebo jako hledání odpovědi na otázku, co všechno fuga dovoluje. Oba ricercary v Obětině se totiž sotva mohou lišit více. Proti sobě stojí tříhlasá skladba v galantním stylu s mezihrou téměř nebachovského ražení a šestihlasý kus podřízený nejpřísnějším pravidlům kontrapunktu. V podstatě jsou to však prosté fugy, v nichž Bach komponuje spíše „kolem“ podivuhodného tématu než přímo „s ním“.
Musikalisches Opfer BWV 1079
Musikalisches Opfer, tedy Hudební obětina, zaujímá v díle Johanna Sebastiana Bacha zvláštní místo jako soubor komorní hudby napsaný pro pruského krále Fridricha Velikého. Její název znamená doslova „hudební obětinu“ — a právě tak sbírka také vznikla.
Všechno začalo v květnu 1747, kdy Bach přijel do Postupimi navštívit syna Carla Philippa Emanuela, působícího na Fridrichově dvoře. Byl představen králi, který znal jeho pověst skvělého improvizátora a na místě jej požádal, aby na zadané téma improvizoval fugu — nepochybně první nástřel Ricercaru a 3. Podle pramenů se Bach úkolu zhostil oslnivě a pro „královské téma“ projevil takové nadšení, že slíbil fugu vyrýt „do mědi“ a vydat tiskem.
Jak řekl, tak učinil. O dva měsíce později vydal řadu skladeb inspirovaných královým tématem: triovou sonátu, tříhlasý a šestihlasý ricercar a deset kánonů. Fridrich obdržel nádherný luxusní výtisk a Bach své mistrovské dílo navzdory vysokým tiskovým nákladům rozdával přátelům. Sám ovšem sbírku nenazval Musikalisches Opfer, nýbrž Regis Iussu Cantio Et Reliqua Canonica Arte Resoluta — „téma dané králem, s doplňky vyřešenými kánonickým uměním“. Počáteční písmena tohoto dlouhého titulu skládají slovo RICERCAR, tehdejší označení instrumentální skladby, v níž se uvádějí a napodobují různá témata.
Bach u klavíru
Fridrichu Velikému hrál Bach na Silbermannův kladívkový klavír, tehdy zcela nový typ nástroje. Byl jím nadšen a později v Lipsku působil jako Silbermannův obchodní zástupce. Také v této nahrávce proto používáme Silbermannův kladívkový klavír. Vedle tohoto moderního nástroje zvolil Shunske Sato pro continuo violu da gamba, která rovněž hrála na Fridrichově dvoře významnou úlohu. Dobově „moderní“ nástroje tak znějí po boku nástrojů „staromódních“, stejně jako Bach v Hudební obětině spojuje moderní galantní styl s kontrapunktem, který už tehdy působil zastarale.
Poslech
Ricercar a 3 from Musikalisches Opfer
Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávkuSonata a traversa, violino e continuo from Musikalisches Opfer
Marten Root, Shunske Sato,
Otevřít nahrávkuCanon perpetuus from Musikalisches Opfer
Shunske Sato, Marten Root,
Otevřít nahrávkuCanon a 2 violini in unisono from Musikalisches Opfer
Shunske Sato,
Otevřít nahrávkuCanon perpetuus super Thema Regium from Musikalisches Opfer
Mieneke van der Velden and Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávkuCanon a 4 Quaerendo invenietis from Musikalisches Opfer
Shunske Sato and Mieneke van der Velden
Otevřít nahrávkuFuga canonica in epidiapente from Musikalisches Opfer
Shunske Sato and Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávkuCanon a 2 Cancrizans from Musikalisches Opfer
Shunske Sato
Otevřít nahrávkuRicercar a 6 from Musikalisches Opfer
Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávkuCanon a 2 Quarendo invenietis from Musikalisches Opfer
Mieneke van der Velden
Otevřít nahrávkuCanon a 2 per Motum contrarium from Musikalisches Opfer
Shunske Sato and Marten Root
Otevřít nahrávkuCanon a 2 per tonos from Musikalisches Opfer
Shunske Sato and Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávkuCanon a 2 per Augmentationem, contrario Motu from Musikalisches Opfer
Shunske Sato and
Otevřít nahrávku