BWV 1105
Jesu, meine Freude (III)
Ježíši, má radosti
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- 1703–07?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- D minor
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 1105 vedeno dílo „Jesu, meine Freude (III)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 1105 vedeno dílo „Jesu, meine Freude (III)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1703–07?.
All of Bach
Behind the music
Poslechněte si, co už dokážu!
V prvním zpracování oblíbeného chorálu je jasně patrná Bachova tvůrčí netrpělivost
U této skladby musíme rozhodně — alespoň na chvíli — odložit přísný obraz Bacha v napudrované paruce. Představme si jej jako člověka oddaného tradici, bezpochyby sebevědomého, skutečného profesionála — a přitom stále ještě dospívajícího chlapce! Nebylo sice neobvyklé, aby mladí hudebníci, zvláště členové Bachovy rodiny, začali sami komponovat ještě před patnáctými narozeninami, v tomto chorálu však mladý Sebastian daleko překonává mnohé své učitele i jejich vliv.
Jde o první známou Bachovu skladbu užívající chorál Jesu, meine Freude. Jako pilný žák, který chce předvést své schopnosti, zkouší mladý skladatel v každé frázi jinou techniku. Slyšíme imitace, ozvěny i melodii přeskakující ze sopránu do altu a poté do basu — postupy, které se později objeví také ve Varhanní knížce. Zvláštní pozornost si zaslouží poněkud podivuhodný efekt: melodie je dvakrát natažena téměř k prasknutí, čímž vzniká ideální prostor pro neobvyklá, výrazově působivá spojení akordů. Osobitá zvuková barva pro vánoční čas, pro nějž byla tato píseň určena.
Neumeisterova sbírka BWV 1090–1120
Koncem roku 1984 se bachovský svět obrátil vzhůru nohama. V knihovně Yaleovy univerzity se totiž našlo nejméně 31 dosud neznámých Bachových varhanních skladeb. Jsou součástí rukopisu sestaveného varhaníkem Johannem Gottfriedem Neumeisterem (1756–1840), který se přes Christiana Heinricha Rincka a Lowella Masona dostal až do Spojených států. Proto je znám jako „Neumeisterova sbírka“.
Větší část sbírky opsal Neumeister roku 1790 z mnohem staršího, dnes ztraceného rukopisu. Vybral různorodé oblíbené varhanní chorály, které mohl sám hrát při běžných bohoslužbách. Většinu tvoří skladby dvou Bachových příbuzných, Johanna Michaela a Johanna Christopha, a také samotného Johanna Sebastiana. Najdeme tu rovněž úpravy mimo jiné od Friedricha Wilhelma Zachowa a Johanna Pachelbela. Neumeisterova sbírka nám tak dává představu o repertoáru, který Bach důvěrně znal v mládí. Jeho vlastní skladby ve sbírce jsou velmi rané: většinou pocházejí z doby před rokem 1708 a patrně dokonce z období kolem roku 1700, kdy mu bylo asi patnáct. Později Neumeister připojil ještě pět podstatně novějších chorálů svého učitele Georga Andrease Sorgeho.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.