BWV Anh.077
Herr Christ, der einge Gottessohn
Pane Kriste, jediný Boží Syn
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- 1718?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- F major
- Obsazení
- varhany
- Části
- 1
- Délka nahrávky
- 12 min 31 s
Stručně
V katalogu IMSLP je Anh.077 vedeno dílo „Herr Christ, der einge Gottessohn“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je Anh.077 vedeno dílo „Herr Christ, der einge Gottessohn“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1718?. Poznámka IMSLP: see BWV 1176. Bach's authorship uncertain.
All of Bach
Behind the music
BWV Anh. 77 (v databázi Bach-Digital uváděno také jako BWV Anh. 077) je chorálová partita (soubor variací) „Herr Christ, der einig Gotts Sohn“ pro varhany či klávesový nástroj. Přestože byla v minulosti vedena pod jménem Johanna Sebastiana Bacha, muzikologický výzkum spolehlivě prokázal, že jejím skutečným autorem je jeho starší bratranec Johann Bernhard Bach.
Předloha chorálu a její reformační původ
Hymnus Herr Christ, der einig Gotts Sohn („Pane Kriste, jediný Synu Boží“) patří k nejstarším luteránským chorálům vůbec:
Text: Napsala jej v roce 1524 Elisabeth Cruciger (roz. von Meseritz), blízká přítelkyně rodiny Martina Luthera a jedna z prvních básnířek reformace.
Melodie: Pochází ze světské písně 15. století (Mein Freud möcht sich wohl mehren zaznamenané v Lochamerově zpěvníku), kterou luteráni adaptovali a poprvé tiskem vydali v erfurtském Enchiridionu (1524). Text i melodie mají výrazný adventní a vánoční charakter se zaměřením na Kristovo vtělení.
Formální stavba a charakter partit
Chorálová partita BWV Anh. 77 sestává ze sedmi variací, které demonstrují kompoziční styl středoněmecké varhanní školy na přelomu 17. a 18. století (kombinace pachelbelovské imitační tradice s vlivy Georga Böhma):
Partita 1: Úvodní expozice chorálu v klidné čtyřhlasé sazbě s cantem firmem v sopránu.
Partity 2–6: Postupná rytmická a figurativní gradace. Chorální melodie se rozpadá do rychlých šestnáctinových pasáží, triolových běhů a synkopovaných figur, střídajících se mezi pravou a levou rukou.
Partita 7: Finální variace v plné faktuře, která cyklus uzavírá slavnostním harmonickým závěrem.
Faktura je převážně manuálová (manualiter), což umožňovalo provádění nejen na chrámové varhany, ale i na domácí nástroje s pedálovým nástavcem (pedálové cembalo či klavichord).
Skutečný autor: Johann Bernhard Bach
Záměna autorství v dobových rukopisech má přímou rodinnou logiku. Johann Bernhard Bach (1676–1749) působil jako varhaník v kostele sv. Jiří (Georgenkirche) v Eisenachu a byl cembalistou dvorní kapely vévody sasko-eisenašského.
Vztah k J. S. Bachovi: Johann Sebastian choval k hudbě svého bratrance hluboký obdiv. Během svého působení v Lipsku Bach často uváděl Bernhardovy skladby na koncertech studentského souboru Collegium Musicum a osobně pro tento účel opisoval provozovací hlasy jeho orchestrálních suit.
Pramenné zařazení: Protože opis této partity pocházel z rodinného archivu Bachových, editor raného souborného vydání Bach-Gesellschaft jej zařadil pod jméno J. S. Bacha.
Kritické zhodnocení: Moderní edice Neue Bach-Ausgabe (NBA IV/11) na základě kompozičního stylu a shody s eisenašskými prameny jednoznačně potvrdila, že jde o autentické dílo Johanna Bernharda Bacha.
Autentická zpracování téhož chorálu od J. S. Bacha
Pro porovnání, skutečný Johann Sebastian Bach vytvořil na tento chorál několik vlastních vrcholných děl:
Vstupní sborovou fantazii a závěrečný chorál v chorálové kantátě BWV 96 (Herr Christ, der einge Gottessohn).
Stručnou, harmonicky semknutou předehru v Orgelbüchlein (BWV 601).
Samostatnou varhanní fugu BWV Anh. 55 a čtyřhlasé chorálové sazby.
Části díla
IMSLP uvádí: 1 partita Composition Year 1718?