BWV Anh.077

Herr Christ, der einge Gottessohn

Pane Kriste, jediný Boží Syn

Typ
Doplňky a pozdější objevy
Datace
1718?
Místo
neuvedeno
Tónina
F major
Obsazení
varhany
Části
1
Délka nahrávky
12 min 31 s

Stručně

V katalogu IMSLP je Anh.077 vedeno dílo „Herr Christ, der einge Gottessohn“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je Anh.077 vedeno dílo „Herr Christ, der einge Gottessohn“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1718?. Poznámka IMSLP: see BWV 1176. Bach's authorship uncertain.

All of Bach

Behind the music

BWV Anh. 77 (v databázi Bach-Digital uváděno také jako BWV Anh. 077) je chorálová partita (soubor variací) „Herr Christ, der einig Gotts Sohn“ pro varhany či klávesový nástroj. Přestože byla v minulosti vedena pod jménem Johanna Sebastiana Bacha, muzikologický výzkum spolehlivě prokázal, že jejím skutečným autorem je jeho starší bratranec Johann Bernhard Bach.

Předloha chorálu a její reformační původ

Hymnus Herr Christ, der einig Gotts Sohn („Pane Kriste, jediný Synu Boží“) patří k nejstarším luteránským chorálům vůbec:

 Text: Napsala jej v roce 1524 Elisabeth Cruciger (roz. von Meseritz), blízká přítelkyně rodiny Martina Luthera a jedna z prvních básnířek reformace.

 Melodie: Pochází ze světské písně 15. století (Mein Freud möcht sich wohl mehren zaznamenané v Lochamerově zpěvníku), kterou luteráni adaptovali a poprvé tiskem vydali v erfurtském Enchiridionu (1524). Text i melodie mají výrazný adventní a vánoční charakter se zaměřením na Kristovo vtělení.

Formální stavba a charakter partit

Chorálová partita BWV Anh. 77 sestává ze sedmi variací, které demonstrují kompoziční styl středoněmecké varhanní školy na přelomu 17. a 18. století (kombinace pachelbelovské imitační tradice s vlivy Georga Böhma):

 Partita 1: Úvodní expozice chorálu v klidné čtyřhlasé sazbě s cantem firmem v sopránu.

 Partity 2–6: Postupná rytmická a figurativní gradace. Chorální melodie se rozpadá do rychlých šestnáctinových pasáží, triolových běhů a synkopovaných figur, střídajících se mezi pravou a levou rukou.

 Partita 7: Finální variace v plné faktuře, která cyklus uzavírá slavnostním harmonickým závěrem.

Faktura je převážně manuálová (manualiter), což umožňovalo provádění nejen na chrámové varhany, ale i na domácí nástroje s pedálovým nástavcem (pedálové cembalo či klavichord).

Skutečný autor: Johann Bernhard Bach

Záměna autorství v dobových rukopisech má přímou rodinnou logiku. Johann Bernhard Bach (1676–1749) působil jako varhaník v kostele sv. Jiří (Georgenkirche) v Eisenachu a byl cembalistou dvorní kapely vévody sasko-eisenašského.

 Vztah k J. S. Bachovi: Johann Sebastian choval k hudbě svého bratrance hluboký obdiv. Během svého působení v Lipsku Bach často uváděl Bernhardovy skladby na koncertech studentského souboru Collegium Musicum a osobně pro tento účel opisoval provozovací hlasy jeho orchestrálních suit.

 Pramenné zařazení: Protože opis této partity pocházel z rodinného archivu Bachových, editor raného souborného vydání Bach-Gesellschaft jej zařadil pod jméno J. S. Bacha.

 Kritické zhodnocení: Moderní edice Neue Bach-Ausgabe (NBA IV/11) na základě kompozičního stylu a shody s eisenašskými prameny jednoznačně potvrdila, že jde o autentické dílo Johanna Bernharda Bacha.

Autentická zpracování téhož chorálu od J. S. Bacha

Pro porovnání, skutečný Johann Sebastian Bach vytvořil na tento chorál několik vlastních vrcholných děl:

 Vstupní sborovou fantazii a závěrečný chorál v chorálové kantátě BWV 96 (Herr Christ, der einge Gottessohn).

 Stručnou, harmonicky semknutou předehru v Orgelbüchlein (BWV 601).

 Samostatnou varhanní fugu BWV Anh. 55 a čtyřhlasé chorálové sazby.


Části díla

IMSLP uvádí: 1 partita Composition Year 1718?

Poslech