BWV Anh.090
Fugue
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- ?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 2 min 52 s
Stručně
V katalogu IMSLP je Anh.090 vedeno dílo „Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je Anh.090 vedeno dílo „Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: ?. Poznámka IMSLP: spurious; composed by Johann Pachelbel; formerly attributed to Carl Philipp Emanuel Bach as H.388.
All of Bach
Behind the music
BWV Anh. 90 (v databázi Bach-Digital uváděno také jako BWV Anh. 090) je Fuga C dur pro klávesový nástroj (cembalo, klavichord či varhany manualiter). V Bachově tematickém katalogu otevírá ucelenou číselnou řadu samostatných sporných klávesových fug v oddílu Anhang II (Zweifelhafte Werke).
Zařazení v katalogu BWV a skupina fug Anh. 90–112
Když Wolfgang Schmieder v roce 1950 uspořádával druhý oddíl dodatkového katalogu (Anhang II), vyčlenil čísla BWV Anh. 90 až 112 pro volné klávesové fugy a fugata. Tyto kompozice stály mimo Bachovy velké cykly (Dobře temperovaný klavír, Umění fugy či Klavírní cvičení) a v pramenech se šířily jako izolované kusy.
Jako první skladba této řady reprezentuje BWV Anh. 90 typickou praxi dobových opisovačů 18. a raného 19. století:
Skladba se dochovala ve sbírkách a sbornících středoněmeckých varhaníků a studentů.
V rukopisech byla signována Bachovým jménem (často dodatečně jinou rukou), což zvyšovalo prestiž i hodnotu notového materiálu.
Autograf Johanna Sebastiana Bacha zcela chybí.
Prameny a otázka autorství
Kritické souborné vydání Neue Bach-Ausgabe (NBA řada V, svazek 12 – Klavierwerke zweifelhafter Echtheit) dospělo k závěru, že skladba není autentickým dílem Johanna Sebastiana Bacha:
Absence bachovského kompozičního profilu: Polyfonní předivo je korektní a řemeslně zvládnuté, chybí mu však Bachova harmonická smělost, motivická provázanost a rozvíjení protihlasů (kontrasubjektů).
Pravděpodobný okruh vzniku: Fuga vznikla s největší pravděpodobností v první polovině 18. století jako kompoziční nebo studijní cvičení v okruhu Bachových lipských žáků, případně pochází od některého z durynských varhaníků tvořících v tradičním středoněmeckém stylu.
Hudební charakteristika
Téma: Expozice pracuje s přehledným, diatonickým tématem v základní tónině C dur, které se opírá o standardní kadenční a rozložené akordické postupy.
Faktura: Sazba je koncipována čistě manuálově (manualiter), bez nutnosti zapojení varhanního pedálu. Svým rozsahem a obtížností odpovídá domácímu instrumentálnímu cvičení na klavichord či cembalo nebo stručnému liturgickému preludování.
Skladba se na běžných koncertních pódiích prakticky neobjevuje; je předmětem zájmu především muzikologů mapujících okrajové prameny bachovského bádání a šíření kontrapunktické pedagogiky v 18. století.