BWV Anh.107
Fugue (on the theme "B-A-C-H")
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- —
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 3 min 51 s
Stručně
V katalogu IMSLP je Anh.107 vedeno dílo „Fugue (on the theme "B-A-C-H")“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je Anh.107 vedeno dílo „Fugue (on the theme "B-A-C-H")“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: —. Poznámka IMSLP: spurious; composed by Georg Andreas Sorge.
All of Bach
Behind the music
BWV Anh. 107 (v novějších databázích uváděno také jako BWV Anh. 0107) je Fuga C dur pro klávesový nástroj (cembalo, klavichord nebo varhany manualiter), která je v Bachově tematickém katalogu zařazena v oddílu sporných děl (Anhang II – Zweifelhafte Werke).
Zařazení v katalogu BWV
V původním katalogu Wolfganga Schmiedera z roku 1950 tvoří čísla BWV Anh. 81 až 112 soubor jednotlivých klávesových skladeb (tanců, suitových vět, preludií a fug), které se v dobových pramenech dochovaly s připsáním Johannu Sebastianu Bachovi, avšak bez spolehlivého autografu.
Konkrétně blok BWV Anh. 90–112 představuje řadu samostatných fug a fugat v různých tóninách. Tyto skladby nebyly součástí žádného z Bachových monumentálních cyklů (jako jsou Dobře temperovaný klavír, Umění fugy či varhanní sbírky), nýbrž se šířily jako izolované kusy v hudebních albech a studentských sbornících 18. století.
Prameny a otázka autorství
Podobně jako většina čísel z tohoto oddílu se BWV Anh. 107 dochovala v opisových rukopisech z okruhu středoněmeckých varhaníků a sběratelů:
Atribuce: V 18. a raném 19. století bylo běžnou praxí opisovačů (např. z okruhů Johanna Petera Kellnera, rodiny Mempellů či pozdějších berlínských sbírek) opatřit anonymní kontrapunktická cvičení a liturgické kusy slavným jménem „di J. S. Bach“, což rukopisům dodávalo na vážnosti i prodejní ceně.
Muzikologické zhodnocení: Redaktoři kritického souborného vydání Neue Bach-Ausgabe (NBA řada V, svazek 12 – Klavierwerke zweifelhafter Echtheit) dospěli k závěru, že skladba není autentickým dílem J. S. Bacha.
Pravděpodobný původ: Kompozice pochází s největší pravděpodobností z okruhu Bachových žáků z lipského období, případně od některého z durynských varhaníků první poloviny 18. století. Sloužila zřejmě jako instruktivní materiál pro výuku kontrapunktu nebo jako praktická liturgická předehra.
Hudební charakteristika
Stavba tématu: Téma v jasné tónině C dur je poměrně přímočaré, diatonické a postavené na tradičních melodických formulích typických pro raně barokní a pozdně barokní německou klávesovou tradici.
Kontrapunktická práce: Skladba vykazuje solidní řemeslné zvládnutí imitační techniky, chybí jí však Bachova osobitá invence – nenajdeme zde odvážnější chromatiku, složité protihlasy (kontrasubjekty), ani pokročilé kontrapunktické finesy jako augmentace, diminuce či těsny (stretty).
Faktura: Sazba je koncipována čistě manuálově, bez nutnosti použití varhanního pedálu, což ji předurčovalo pro domácí studium na klavichord či cembalo.
V koncertním repertoáru i v nahrávkách se BWV Anh. 107 vyskytuje zcela výjimečně, zpravidla pouze v rámci specializovaných edic mapujících bachovská apokryfa a okrajové rukopisné prameny.