BWV Anh.159
Ich lasse dich nicht, du segnest mich denn
Nepustím tě, dokud mě ne požehnáš
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- 1713?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- 2 × smíšený sbor
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je Anh.159 vedeno dílo „Ich lasse dich nicht, du segnest mich denn“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch.
Popis
V katalogu IMSLP je Anh.159 vedeno dílo „Ich lasse dich nicht, du segnest mich denn“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch. Datace v katalogu: 1713?. Poznámka IMSLP: see BWV 1165. Formerly attributed to Johann Christoph Bach.
All of Bach
Behind the music
BWV Anh. 159, osmihlasé dvojsborové moteto Ich lasse dich nicht, du segnest mich denn („Nepustím tě, leč mi požehnáš“), představuje jedno z nejdojemnějších a nejpůsobivějších děl německé duchovní hudby raného 18. století.
Záhada autorství: strýc, nebo synovec?
Dílo bylo po dlouhá desetiletí předmětem fascinující muzikologické záhady. V 19. století bylo zařazeno do dodatku Bachova díla (Anhang) a tradičně připisováno Johannu Christophu Bachovi (1642–1703), staršímu bratranci Bachova otce z Eisenachu, jehož si Johann Sebastian nesmírně vážil jako hlubokého skladatele. Moderní výzkum pramenů a důkladná analýza dochovaného rukopisu však přinesly zásadní obrat: prvních 93 taktů partitury zapsal mladý Johann Sebastian Bach vlastní rukou kolem roku 1712–1713 ve Výmaru, zatímco závěrečný chorál později dopsal jeho syn Carl Philipp Emanuel.
Zápas s andělem a chorální ztišení
Text moteta vychází ze starozákonní 1. knihy Mojžíšovy (Genesis 32, 27) a líčí Jákobův noční zápas s tajemným Božím poslem. Bach zhudebnil dramatické volání „Nepustím tě, leč mi požehnáš“ v elektrizujícím polyfonním dialogu dvou čtyřhlasých sborů. Sbory si předávají naléhavé repliky v dramatickém vzepětí víry, které vyúsťuje do vroucí modlitby: třetí sloky luteránského chorálu Warum betrübst du dich, mein Herz.
Pravděpodobná příležitost vzniku
Historické indicie nasvědčují tomu, že Bach moteto složil ve Výmaru u příležitosti pohřbu tamního významného starosty a zemského rady Georga Flötheho v červenci 1713. Dnes je toto dílo všeobecně uznáváno jako raný klenot Johann Sebastiana Bacha, v němž se mistrné zvládnutí starého motetového stylu snoubí s neobyčejnou expresivní silou.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.