BWV 209
Non sa che sia dolore
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1729?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- B minor
- Obsazení
- sólový hlas · flétna · smyčcový soubor · basso continuo (generálbas)
- Části
- 5
- Délka nahrávky
- 23 min 8 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0209 vedeno dílo „Non sa che sia dolore“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v fl str bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 0209 vedeno dílo „Non sa che sia dolore“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v fl str bc. Katalog uvádí tóninu B minor. Datace v katalogu: 1729?.
All of Bach
Behind the music
Kantáta BWV 209: „Non sa che sia dolore“ (v překladu „Neví, co je bolest“) je jednou z mála světských kantát Johanna Sebastiana Bacha napsaných na italský text (druhou je BWV 203).
Základní údaje
Autor: Johann Sebastian Bach
Žánr: Světská / příležitostná kantáta (it. Cantata profana)
Obsazení: Sólový soprán, příčná flétna (flauto traverso), dvoje housle, viola a basso continuo.
Vznik: Pravděpodobně kolem roku 1729–1734 v Lipsku (přesné datum a autor textu zůstávají neznámé).
Příležitost: Skladba vznikla jako rozlučková kantáta na počest mladého učence nebo umělce, který opouštěl Lipsko a vracel se do své domoviny (pravděpodobně do Itálie nebo za diplomatickou službou).
Struktura skladby
Sinfonia (h moll) – Rozsáhlá, virtuózní a velmi expresivní instrumentální předehra v pomalém tempu, kde dominuje sólový part flétny a houslí. Často se uvádí i samostatně na koncertech.
Recitativ: Non sa che sia dolore – Sólový soprán provází myšlenka, že ten, kdo nikdy nezažil loučení s vlastí a přáteli, nezná skutečnou bolest.
Árie (e moll): Partirò, partirò, ma rammentati – Melancholická árie plná emocí z odchodu, doprovázená smyčci.
Recitativ: Tugurio d'Anfriso – Oslavný text chválící město Ansbach (případně odkaz na mýtické pastýřské prostředí).
Árie (h moll): Ricetti gramezza e pavento – Živá, povzbudivá a optimistická závěrečná árie s virtuózním partem příčné flétny přející šťastnou cestu.
Zajímavosti
Otázka autenticity: V minulosti někteří muzikologové zpochybňovali Bachovo autorství kvůli italskému textu a neobvyklému galantnímu stylu, avšak dnes je skladba všeobecně uznávána jako autentické dílo s typickou bachovskou invencí a bohatou kontrapunktickou prací.
Flétnový part: Spolu se Suitou h moll (BWV 1067) patří Sinfonia a závěrečná árie této kantáty k nejkrásnějším a technicky nejvýraznějším partům pro barokní příčnou flétnu v Bachově tvorbě.
Části díla
IMSLP uvádí: 5 movements Composition Year 1729? (or 1708-17) in Leipzig