BWV 1067
Orchestral Suite No.2 (Overture)
- Typ
- Orchestrální skladby a koncerty
- Datace
- 1738–39
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- B minor
- Obsazení
- orchestr
- Části
- 7
Stručně
V katalogu IMSLP je 1067 vedeno dílo „Orchestral Suite No.2 (Overture)“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 1067 vedeno dílo „Orchestral Suite No.2 (Overture)“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu B minor. Datace v katalogu: 1738–39.
All of Bach
Behind the music
Cesta časem
Lahodný průřez evropským barokem pro virtuózního flétnistu
Od okázalých úvodních taktů až po rozpustilé finále je Druhá Bachova suita skutečnou hudební lahůdkou. A pro flétnistu to platí doslova: bez jediné chvilky oddechu musí neustále dokazovat, co dovede. Po ouvertuře s typickými pomalými tečkovanými figurami následuje řada dvorských tanců — rondeau, sarabanda, bourrée, polonéza a menuet —, zcela prostoupených francouzským esprit. Oslnivý flétnový part však zároveň dává skladbě podobu výstředně virtuózního italského sólového koncertu, pod nějž Bach položil pevné německé základy.
Dílo je také cestou časem: začíná ve stylu Lullyho 17. století a končí mimořádně galantní závěrečnou částí. Zda Bach skutečně zamýšlel, aby si žertovná Badinerie tropila šašky z předchozí hudby, zůstává otázkou. Jedno je však jisté: flétnista — s největší pravděpodobností francouzský virtuos Pierre-Gabriel Buffardin — si ji musel znamenitě užívat. Proslulý flétnista Johann Joachim Quantz, který byl krátce Buffardinovým žákem, ostatně o svém učiteli poněkud jízlivě poznamenal, že hraje jen rychlé skladby, protože právě v nich vyniká.
Orchestrální suity BWV 1066–1069
Je lákavé mluvit o „čtyřech orchestrálních suitách“, Bach jich však mohl napsat o jednu či dvě více — nebo třeba o deset. Na rozdíl od Braniborských koncertů spolu totiž dochované čtyři suity nijak nesouvisejí. Odborníci jako Joshua Rifkin je dokonce pokládají za úpravy skladeb jiných žánrů. Bach zkrátka psal reprezentativní slavnostní hudbu pro bohaté dvory ve Výmaru a Köthenu: příležitostné skladby, které později našly nový domov v repertoáru lipského Collegia musica.
Bachovy suity, tedy řady stylizovaných tanců, vyzařují styl a atmosféru taneční hudby, jakou psal Lully na dvoře Ludvíka XIV. Dnes jim říkáme suity, tehdy však nesly označení ouvertura neboli úvodní kus. Jako pocta králi začínala taková taneční řada vznešeným úvodem s nápadně tečkovaným rytmem, za jehož zvuků mohl panovník vstoupit, a pokračovala o něco rychlejší fugovanou střední částí.
Jedna zajímavá hypotéza vysvětluje poměrně malý počet Bachových suit tím, že skladatel tento žánr nedokázal dostatečně ovládnout. Vzor přicházel přímo z Lullyho Paříže a nepřipouštěl konkurenci. Zvláště okázalá ouvertura s uspořádáním pomalu–rychle–pomalu, fugovaným středem a „francouzskými“ rytmy měla velmi vyhraněnou podobu — a pro našeho mladého německého kapelníka byla možná až příliš svazující.
Části díla
IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1738–39
Poslech
Média zatím čekají na ověření.