BWV 227
Jesu, meine Freude
Ježíši, má radosti
- Typ
- Chorály a větší duchovní skladby
- Datace
- 1723?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- E minor
- Obsazení
- smíšený sbor
- Části
- 11
Stručně
V katalogu IMSLP je 0227 vedeno dílo „Jesu, meine Freude“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: ch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0227 vedeno dílo „Jesu, meine Freude“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: ch. Katalog uvádí tóninu E minor. Datace v katalogu: 1723?.
All of Bach
Behind the music
Zápas o duši
Bach staví velkolepé hudební zrcadlo z nových – a snad i starých – kamenů
Potěšení, které dnešní člověk pociťuje při poslechu skladby, jako je Jesu, meine Freude, může být v rozporu s našimi představami o smrti. Přesto se tak útěšné, místy přímo veselé dílo dokonale hodilo do luterské smuteční bohoslužby, při níž toto moteto nepochybně zaznělo. Čí pohřeb to byl, však zůstává záhadou. Ztotožnění s Ježíšovým utrpením a víra v jeho vykupitelskou moc byly téměř univerzální. Dokonce i text obrácený k nebi a odmítající pozemský svět, jako jsou Pavlova povzbudivá slova Římanům, byl proto ideální pro pohřeb.
Bach dodává biblickým citátům barvu tím, že každý z nich střídá se slokou písně Johanna Francka z roku 1653. On sám nebo jeho libretista vynechal tři biblické verše, pravděpodobně aby moteto soustředil kolem nádherné dvojité fugy a jejího ústředního poselství Ihr aber seid nicht fleischlich – Vy však nejste tělesní. Kolem ní vytváří půvabný, matematicky dokonalý oblouk drobných motet, chorálů a chorálních zpracování, v němž se tutti střídá s menšími skupinami.
Je to spekulace, ale existují zajímavé náznaky, že Bach stejně jako například ve Mši h moll znovu použil starší, dnes ztracený materiál. Zvláště oba krajní oddíly působí v pětihlasém díle nápadně čtyřhlasně. Totéž platí o Gute Nacht, o Wesen s odlišnou chorální melodií, a dokonce i o ústřední části, která je z technického hlediska čtyřhlasou fugou s přidaným sopránovým partem. Podobná recyklace byla spíše pravidlem než výjimkou a kvalitě celku nijak neubírá. Nabízí však podnětný pohled na Bachův způsob práce.
Moteta BWV 225–231, 118 a Anh. 159
Kantáty byly Bachovým každodenním chlebem a pravidelnou součástí jeho týdenních povinností tomášského kantora. S motety to bylo úplně jinak. Kromě kantáty se v Lipsku hrálo jen málo nové hudby; skladby se vybíraly především ze sbírky motet Florilegium Portense. Bach tak měl prostor psát díla na objednávku pro soukromé příležitosti, často pohřby. Desítky z nich se bohužel nejspíš ztratily. Na rozdíl od ostatních Bachových vokálních děl však skladby, které se dochovaly, zůstaly na repertoáru nepřetržitě od svého vzniku.
Dochovaná autentická moteta – devět skladeb, ačkoli bádání pokračuje – navazují na žánr s úctyhodnou tradicí. Na pozadí přísné renesanční polyfonie převzala Schützova generace (1585–1672) prvky z opulentních vícesborových děl Giovanniho Gabrieliho a dala jim středoněmeckou luterskou podobu. Také u Bacha se obsah soustředí na chorály a biblické úryvky, zatímco světský madrigalismus, jednoduše řečeno hudební znázorňování slov, slouží pouze k posílení výrazu duchovního žánru.
Části díla
IMSLP uvádí: 11 movements Composition Year 1723? in Leipzig
Poslech
Média zatím čekají na ověření.