BWV 228

Fürchte dich nicht, ich bin bei dir

Neboj se, já jsem s tebou

Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1726
Místo
neuvedeno
Tónina
A major
Obsazení
2 × smíšený sbor
Části
2

Stručně

V katalogu IMSLP je 0228 vedeno dílo „Fürchte dich nicht, ich bin bei dir“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0228 vedeno dílo „Fürchte dich nicht, ich bin bei dir“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch. Katalog uvádí tóninu A major. Datace v katalogu: 1726. Poznámka IMSLP: A major.

All of Bach

Behind the music

Já to dokážu lépe

Dává zde Bach mat svému tchánovi?

Bylo by samozřejmě pěkné, kdybychom mohli potvrdit, že Bach toto moteto zkomponoval roku 1726 pro pohřeb manželky městského hejtmana Wincklera. Dílo pro dva sbory by se pak zařadilo k dalším motetům, která Bach v Lipsku často psal na soukromou objednávku. Některé náznaky však ukazují, že Fürchte dich nicht vzniklo mnohem dříve. Silně se podobá jinému Bachovu motetu, Ich lasse dich nicht, BWV Anh. 159, datovanému do let 1712–1713.

Stavba Fürchte dich nicht navíc vykazuje výraznou podobnost s motetem Johanna Michaela Bacha, otce Bachovy první manželky a předního odborníka na moteta své doby. Jeho vánoční moteto pro dva sbory nazvané Fürchtet euch nicht se stejně jako skladba Johanna Sebastiana dělí na dvě části. Každá začíná dvěma sbory a biblickým textem. V polovině obou motet se sbory spojí, načež soprán přejde ke zcela jinému textu a kolébá se nad fugovým základem rozděleným mezi tři nižší hlasy, které pokračují v biblických slovech.

Velký rozdíl spočívá v tom, že Johann Michael ve svém pokojném motetu – slova k pastýřům z Lukášova evangelia znějí „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost“ – spojuje jásavé vánoční poselství se stejně veselým luterským chorálem Gelobet seist du, Jesu Christ. Johann Sebastian naproti tomu volí ve svém Fürchte dich nicht mnohem větší složitost. V biblickém textu z Izajáše zdůrazňuje pochybnosti a obavy věřícího. O to ostřeji proti nim vystoupí útěšná slova Gerhardtova chorálu Warum sollt ich mich denn grämen zpívaná sopránem.

Koncem roku 1707 se Bach oženil s dcerou Johanna Michaela Bacha Marií Barbarou. V té době se ještě silně řídil tvorbou předchůdců – a nejraději se je snažil překonat kompozičním mistrovským dílem. Jistotu samozřejmě nemáme, ale mladému Bachovi by bylo docela podobné, kdyby tak nádherné moteto napsal jako poněkud pochybnou poctu novému tchánovi.

Moteta BWV 225–231, 118 a Anh. 159

Kantáty byly Bachovým každodenním chlebem a pravidelnou součástí jeho týdenních povinností tomášského kantora. S motety to bylo úplně jinak. Kromě kantáty se v Lipsku hrálo jen málo nové hudby; skladby se vybíraly především ze sbírky motet Florilegium Portense. Bach tak měl prostor psát díla na objednávku pro soukromé příležitosti, často pohřby. Desítky z nich se bohužel nejspíš ztratily. Na rozdíl od ostatních Bachových vokálních děl však skladby, které se dochovaly, zůstaly na repertoáru nepřetržitě od svého vzniku.

Dochovaná autentická moteta – devět skladeb, ačkoli bádání pokračuje – navazují na žánr s úctyhodnou tradicí. Na pozadí přísné renesanční polyfonie převzala Schützova generace (1585–1672) prvky z opulentních vícesborových děl Giovanniho Gabrieliho a dala jim středoněmeckou luterskou podobu. Také u Bacha se obsah soustředí na chorály a biblické úryvky, zatímco světský madrigalismus, jednoduše řečeno hudební znázorňování slov, slouží pouze k posílení výrazu duchovního žánru.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 movements Composition Year 1726? in Leipzig

Poslech

Média zatím čekají na ověření.