BWV 229

Komm, Jesu, komm

Přijď, Ježíši, přijď

Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1723–24?
Místo
neuvedeno
Tónina
G minor
Obsazení
2 × smíšený sbor
Části
2

Stručně

V katalogu IMSLP je 0229 vedeno dílo „Komm, Jesu, komm“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0229 vedeno dílo „Komm, Jesu, komm“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch. Katalog uvádí tóninu G minor. Datace v katalogu: 1723–24?.

All of Bach

Behind the music

Strastiplná a přímá cesta

Bach hledí k záhrobí s velikou důvěrou

Klaus Hofmann ve své velmi čtivé knize Johann Sebastian Bach – Die Motetten uvádí, že lipští zpěváci po staletí znali toto moteto pod názvem Der saure Weg, podle nejobtížnější fráze celé skladby. Cesta k prameni je přímější. Ačkoli stále nevíme přesně, pro koho Bach dílo napsal, je každopádně zřejmé, že je zkomponoval sám. Můžeme také předpokládat, že jde o pohřební či vzpomínkové moteto vzniklé v Lipsku.

Důležitou stopou je text, který Paul Thymich napsal roku 1684 pro pohřeb tehdejšího rektora Tomášské školy. Bach převzal první a poslední sloku z Wagnersches Liederbuch z roku 1697. Každá sloka končí odkazem k Ježíši jako „pravé cestě“, jak jej označuje Janovo evangelium. „Vlastní melodie“, o níž se zpěvník zmiňuje, se nedochovala.

Protože jej nesvazoval žádný výchozí chorál, mohl se Bach vrátit ke klasickému modelu moteta a každému významovému prvku věnovat vlastní drobný oddíl. První sloka se tak dělí na šest kontrastních částí. Jednou z nich je der saure Weg, strastiplná cesta plná obtížných kroků a skoků; jinou výstižně zhudebněná síla, Kraft, která „mizí“, verschwindt. Nadějeplnou touhu po smrti cítíme už v úvodních taktech a na slovech Ich sehne mich. Radostný přechod ze země do nebe ožívá při druhém Komm, komm v textu ich will mich dir ergeben. První sloku uzavírá Du bist der rechte Weg, kolébavý jásavý zpěv obou sborů.

Ve druhé sloce se Bach „omezil“ na důmyslnou árii, v níž se oba sbory spojí. Za klamně prostým zevnějškem čtyřhlasého chorálu se však skrývá vytříbená zvuková tkanina. Velké skoky, obtížné běhy a vzrušující harmonie pozvedají skladbu vysoko nad prostou obecní píseň a jemná melodie vyzařuje příliš mnoho „Bacha“, než aby šlo o převzatý chorál. Nakonec přichází další dojemné rozvedení obrazu „pravé cesty“, vyjadřující hlubokou důvěru ve smrti i v místo v nebi.

Moteta BWV 225–231, 118 a Anh. 159

Kantáty byly Bachovým každodenním chlebem a pravidelnou součástí jeho týdenních povinností tomášského kantora. S motety to bylo úplně jinak. Kromě kantáty se v Lipsku hrálo jen málo nové hudby; skladby se vybíraly především ze sbírky motet Florilegium Portense. Bach tak měl prostor psát díla na objednávku pro soukromé příležitosti, často pohřby. Desítky z nich se bohužel nejspíš ztratily. Na rozdíl od ostatních Bachových vokálních děl však skladby, které se dochovaly, zůstaly na repertoáru nepřetržitě od svého vzniku.

Dochovaná autentická moteta – devět skladeb, ačkoli bádání pokračuje – navazují na žánr s úctyhodnou tradicí. Na pozadí přísné renesanční polyfonie převzala Schützova generace (1585–1672) prvky z opulentních vícesborových děl Giovanniho Gabrieliho a dala jim středoněmeckou luterskou podobu. Také u Bacha se obsah soustředí na chorály a biblické úryvky, zatímco světský madrigalismus, jednoduše řečeno hudební znázorňování slov, slouží pouze k posílení výrazu duchovního žánru.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 movements Composition Year 1735 (before) in Leipzig

Poslech

Média zatím čekají na ověření.