BWV 526

Organ Sonata No.2

Typ
Varhanní skladby
Datace
1730?
Místo
neuvedeno
Tónina
C minor
Obsazení
varhany
Části
3

Stručně

V katalogu IMSLP je 0526 vedeno dílo „Organ Sonata No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0526 vedeno dílo „Organ Sonata No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu C minor. Datace v katalogu: 1730?.

All of Bach

Behind the music

Koncert pro jednočlenný orchestr

Všechny typické prvky sólového koncertu spojené v novém žánru

Varhaník sedící u nástroje má možná k dispozici všechny potřebné prostředky – ovládá je však skutečně mistrovsky? U náročných Bachových varhanních sonát je tato otázka zcela namístě. Jejich tři naprosto samostatné hlasy se rozdělují mezi dva manuály a pedál. Druhá sonáta, která je v jednom z pramenů uvedena jako první, se stala vzorem pro pátou a šestou: otevírá ji Allegro se střídáním tutti a sólových pasáží a uzavírá fuga. Zde je dokonce dvojitá, se dvěma tématy – jedním klasickým a druhým velmi překvapivým a moderním. Bach pro tuto sonátu patrně přepracoval už existující triové sonáty, jejich předlohy se však bohužel ztratily.

Šest sonát BWV 525–530

Kolem let 1727–1730 uvedl Bach nový varhanní žánr: triovou sonátu. Tento typ sonáty – pro dva melodické nástroje a bas, případně pro sólový nástroj a klávesový doprovod – už dávno patřil k základům barokní komorní hudby. Všechny tři hlasy však do té doby nezaznívaly na jediném nástroji. Promyšlenou registrací lze na varhanách dosáhnout velkého zvukového bohatství, tím však obtíže teprve začínají: šest sonát je považováno za mimořádně náročné. Albert Schweitzer například píše: „Kdo tyto sonáty důkladně procvičil, nenarazí už vlastně na žádné obtíže ani ve staré, ani v moderní varhanní literatuře. […] Dosáhl naprosté přesnosti hry – nejvyšší podmínky pravého varhanního umění. V této složité triové sazbě je i sebemenší nepravidelnost slyšet s děsivou zřetelností.“

Životopisec Johann Nikolaus Forkel poznamenal, že Bach sbírku napsal – nebo přepracoval ze staršího materiálu – pro studium Wilhelma Friedemanna, jehož „takto vycvičil ve velkého varhaníka, jímž se později stal“. Snad právě tyto souvislosti vysvětlují, proč Bach italský koncertantní styl místy obohacuje galantními prvky inspirovanými drážďanskou operou, kterou Friedemann podle všeho nadšeně obdivoval. Sonáty si uchovaly vliv po dlouhou dobu a zapůsobily například i na mladého Mendelssohna. Navzdory svému komornímu původu jsou ryzí klávesovou hudbou s jedinečnou souhrou obou rukou. Téměř nekonečná rozmanitost forem činí ze sbírky samostatný svět.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1730? as part of the Trio Sonatas for Organ, BWV 525-530 (No.2)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.