BWV 527
Organ Sonata No.3
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1730?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- D minor
- Obsazení
- varhany
- Části
- 3
Stručně
V katalogu IMSLP je 0527 vedeno dílo „Organ Sonata No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0527 vedeno dílo „Organ Sonata No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1730?. Poznámka IMSLP: 2nd movt. rev. in BWV 1044.
All of Bach
Behind the music
Prostý rozhovor
Bachova nejjednodušší triová sonáta je skvělým duetem
Pro hudební teoretiky 17. a 18. století, jako byli Mattheson, Rousseau a Schubart, představovala tónina d moll melancholii, zbožnost, slavnostnost a vážnost. Bach zřejmě uvažoval podobně, neboť začátek této sonáty v d moll zní nejistě a důrazně andante. Po váhavém úvodu se však vrhá do experimentování: téměř divoce žongluje s motivy a hledá nové tóniny.
Celá skladba je vystavěna jako prostý rozhovor dvou horních hlasů doprovázených continuovým basem. Adagio, později označené Adagio e dolce, působí jako elegantní a nekomplikovaný flétnový duet. Bach je sám znovu použil v Koncertu a moll BWV 1044 a Mozart je zařadil do svého Smyčcového tria KV 405a.
Závěrečné, bujné Vivace klade na varhaníka rozhodně větší technické nároky. Dvouhlasá fuga se formou podobá rondu: mezi návraty tématu přeskakuje z hlasu do hlasu celá přehlídka imitačních triolových figur.
Šest sonát BWV 525–530
Kolem let 1727–1730 uvedl Bach nový varhanní žánr: triovou sonátu. Tento typ sonáty – pro dva melodické nástroje a bas, případně pro sólový nástroj a klávesový doprovod – už dávno patřil k základům barokní komorní hudby. Všechny tři hlasy však do té doby nezaznívaly na jediném nástroji. Promyšlenou registrací lze na varhanách dosáhnout velkého zvukového bohatství, tím však obtíže teprve začínají: šest sonát je považováno za mimořádně náročné. Albert Schweitzer například píše: „Kdo tyto sonáty důkladně procvičil, nenarazí už vlastně na žádné obtíže ani ve staré, ani v moderní varhanní literatuře. […] Dosáhl naprosté přesnosti hry – nejvyšší podmínky pravého varhanního umění. V této složité triové sazbě je i sebemenší nepravidelnost slyšet s děsivou zřetelností.“
Životopisec Johann Nikolaus Forkel poznamenal, že Bach sbírku napsal – nebo přepracoval ze staršího materiálu – pro studium Wilhelma Friedemanna, jehož „takto vycvičil ve velkého varhaníka, jímž se později stal“. Snad právě tyto souvislosti vysvětlují, proč Bach italský koncertantní styl místy obohacuje galantními prvky inspirovanými drážďanskou operou, kterou Friedemann podle všeho nadšeně obdivoval. Sonáty si uchovaly vliv po dlouhou dobu a zapůsobily například i na mladého Mendelssohna. Navzdory svému komornímu původu jsou ryzí klávesovou hudbou s jedinečnou souhrou obou rukou. Téměř nekonečná rozmanitost forem činí ze sbírky samostatný svět.
Varhany
Nahrávka vznikla na proslulých Müllerových varhanách ve Velkém neboli svatobavonském kostele v Haarlemu. Jde o zcela mimořádný nástroj z roku 1738. Do Haarlemu si na něj přijeli zahrát Georg Friedrich Händel i Wolfgang Amadeus Mozart. Händela zvlášť nadchl neobvyklý rejstřík Vox Humana. Varhany mají přes pět tisíc píšťal rozdělených do 64 rejstříků, tři manuály a pedál.
Části díla
IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1730? as part of the Trio Sonatas for Organ, BWV 525-530 (No.3)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.