BWV 528

Organ Sonata No.4

10 / 10 · Božská hudba
Typ
Varhanní skladby
Datace
1730?
Místo
neuvedeno
Tónina
E minor
Obsazení
varhany
Části
3
Délka nahrávky
12 min 7 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0528 vedeno dílo „Organ Sonata No.4“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0528 vedeno dílo „Organ Sonata No.4“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu E minor. Datace v katalogu: 1730?. Poznámka IMSLP: partly based on BWV 76.

All of Bach

Behind the music

Závod na varhanách

Bach ve čtvrté varhanní triové sonátě využívá všechny možnosti nástroje

Triová sonáta je obecně skladbou pro dva melodické nástroje a basso continuo. Psalo je bezpočet barokních skladatelů včetně Bacha. Varhaník Bach však často uvažoval logikou klávesového nástroje, a tak napsal triové sonáty pro jediný nástroj – varhany. Oba sólové nástroje hrají ruce na dvou různých manuálech, zatímco bas připadá nohám. Tak vzniklo šest varhanních triových sonát, které Bach sestavil kolem roku 1730, pravděpodobně pro syna Wilhelma Friedemanna.

Stejně jako většina cyklu je i čtvrtá sonáta sestavena ze starších, původně nesouvisejících skladeb, které Bach pečlivě spojil. První věta pochází z kantáty Die Himmel erzählen die Ehre Gottes, BWV 76, jedné z prvních, jež napsal po příchodu do Lipska roku 1723. Po krátkém úvodu se oba melodické hlasy – v originále hoboj d’amore a viola da gamba – pustí do živého duetu. Střídavě se vyzývají běhy šestnáctin, které druhý hlas okamžitě napodobuje. Je to závod, na nějž má Bach patent.

Prostřední věta je patrně nejstarší; původní verze sahá přibližně do roku 1708. Všechno nasvědčuje tomu, že už od počátku byla určena varhanám. Při komponování však Bach pečlivě naslouchal italské triové sonátě, která právě přicházela do módy. Za krásné melodie a bohatou harmonii této věty by se nemusel stydět ani Corelli.

Také závěrečná věta zřejmě existovala už před sestavením sonáty. Někteří badatelé se domnívají, že vznikla pro varhany ve Výmaru, kde Bach působil v letech 1708 až 1717, jiní však pro toto tvrzení nevidí žádný doklad. Bohatý a přísný kontrapunkt – umění spojovat různé melodické linie – každopádně hravé trioly náhle roztančí jako nikdy předtím.

Šest sonát BWV 525–530

Kolem let 1727–1730 uvedl Bach nový varhanní žánr: triovou sonátu. Tento typ sonáty – pro dva melodické nástroje a bas, případně pro sólový nástroj a klávesový doprovod – už dávno patřil k základům barokní komorní hudby. Všechny tři hlasy však do té doby nezaznívaly na jediném nástroji. Promyšlenou registrací lze na varhanách dosáhnout velkého zvukového bohatství, tím však obtíže teprve začínají: šest sonát je považováno za mimořádně náročné. Albert Schweitzer například píše: „Kdo tyto sonáty důkladně procvičil, nenarazí už vlastně na žádné obtíže ani ve staré, ani v moderní varhanní literatuře. […] Dosáhl naprosté přesnosti hry – nejvyšší podmínky pravého varhanního umění. V této složité triové sazbě je i sebemenší nepravidelnost slyšet s děsivou zřetelností.“

Životopisec Johann Nikolaus Forkel poznamenal, že Bach sbírku napsal – nebo přepracoval ze staršího materiálu – pro studium Wilhelma Friedemanna, jehož „takto vycvičil ve velkého varhaníka, jímž se později stal“. Snad právě tyto souvislosti vysvětlují, proč Bach italský koncertantní styl místy obohacuje galantními prvky inspirovanými drážďanskou operou, kterou Friedemann podle všeho nadšeně obdivoval. Sonáty si uchovaly vliv po dlouhou dobu a zapůsobily například i na mladého Mendelssohna. Navzdory svému komornímu původu jsou ryzí klávesovou hudbou s jedinečnou souhrou obou rukou. Téměř nekonečná rozmanitost forem činí ze sbírky samostatný svět.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1730? as part of the Trio Sonatas for Organ, BWV 525-530 (No.4)

Poslech