BWV 545

Prelude and Fugue

8 / 10 · Výborný Bach
Typ
Varhanní skladby
Datace
1712–17?
Místo
neuvedeno
Tónina
C major
Obsazení
varhany
Části
2
Délka nahrávky
6 min 26 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0545 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0545 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: 1712–17?. Poznámka IMSLP: see also BWV 545a, BWV 545b.

All of Bach

Behind the music

Sebejisté

Rané dílo, do jehož podoby se často zasahovalo

Skladba začíná s velkou sebejistotou. Pedál se poskoky, kroky a skoky třikrát snese k tepajícímu hlubokému C, zatímco pravá ruka ihned vystaví plný akord. Stejně rozhodně pokračuje i další hudba. Neméně sebejistá fuga stojí pevně v tónině C dur, o níž se vlastně nikdy doopravdy nepochybuje.

Nic však není tak samozřejmé, jak to zní. Existuje celé bludiště verzí tohoto díla s většími i menšími rozdíly a téměř všechny vznikly už v 18. století. Právě charakteristický začátek a konec preludia, které zde hraje Bart Jacobs, v některých pramenech chybějí. Předpokládá se, že Bach skladbu napsal jako mladý varhaník, snad už za svého působení v Arnstadtu či Mühlhausenu.

Zdá-li se vám, že je C dur ve skladbě až příliš mnoho, nejste sami. V několika rukopisech z 18. století byla mezi preludium a fugu vložena pomalá věta a moll ze Sonáty č. 5 C dur BWV 529. Jindy jsou odchylky ještě radikálnější. Jeden anglický rukopis nabízí verzi B dur „od zesnulého pana Johna Robinsona“ (1682–1762), varhaníka Westminsterského opatství. Mezi preludium a fugu vložil úpravu závěrečné věty třetí sonáty pro violu da gamba BWV 1029, která je sama sevřena mezi dvě krátká intermezza.

Podle současníka Charlese Burneyho byl Robinson „považován za jednoho z nejlepších hráčů na klávesové nástroje své doby“ a „všude, kde vystupoval, jej obklopovaly početné zástupy“. Sebejistá hudba si tedy našla cestu z malého provinčního města v Německu až do velkolepého Westminsterského opatství.

Varhany

Nahrávka vznikla na proslulých Müllerových varhanách ve Velkém neboli svatobavonském kostele v Haarlemu. Jde o zcela mimořádný nástroj z roku 1738. Do Haarlemu si na něj přijeli zahrát Georg Friedrich Händel i Wolfgang Amadeus Mozart. Händela zvlášť nadchl neobvyklý rejstřík Vox Humana. Varhany mají přes pět tisíc píšťal rozdělených do 64 rejstříků, tři manuály a pedál.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year See Forums thread

Poslech