BWV 529
Organ Sonata No.5
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1730?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C major
- Obsazení
- varhany
- Části
- 3
Stručně
V katalogu IMSLP je 0529 vedeno dílo „Organ Sonata No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0529 vedeno dílo „Organ Sonata No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: 1730?.
All of Bach
Behind the music
Tak krásné, tak nové
Varhaník, který ovládl Bachovo nesmírně obtížné dílo, si dokázal poradit se vším
Koncem dvacátých let 18. století sestavil Bach šest velkolepých varhanních sonát, buď s myšlenkou na syna Wilhelma Friedemanna, nebo snad pro prestižní tiskové vydání. Varhany byly patrně nástrojem, v jehož hře vynikal nejvíce. V této Sonátě C dur znovu použil krátkou pomalou skladbu z výmarského období a obklopil ji nově zkomponovanými rychlými krajními větami, z nichž každá má stejně působivou stavbu. Důmyslně přitom spojil různé styly, které měl tehdejší moderní varhaník ovládat.
Dynamické Allegro ve formě ABA se dvěma tématy plnými rychlých běhů by dobře obstálo jako galantní trio pro dvě flétny a bas. Pomalá věta, kterou podle několika raných opisů často vkládali mezi velmi krátké Preludium a fugu BWV 545, přesouvá důraz z rytmu na harmonii. Vzdechový motiv a jakési skryté crescendo na opakovaných tónech proměňují první téma v intenzivní základní materiál dalšího dění. Napětí dodává chromatické protitéma plné drobných harmonických kroků.
K tématu závěrečné věty mohl Bacha inspirovat Corelli, jehož hudba měla nesmírný vliv. Ještě výrazněji než v první větě zde atmosféru určují „fugové triky“. Všimněte si například, jak „hlava“ tématu pravidelně vykukuje z hudebního přediva jako signál.
Šest sonát BWV 525–530
Kolem let 1727–1730 uvedl Bach nový varhanní žánr: triovou sonátu. Tento typ sonáty – pro dva melodické nástroje a bas, případně pro sólový nástroj a klávesový doprovod – už dávno patřil k základům barokní komorní hudby. Všechny tři hlasy však do té doby nezaznívaly na jediném nástroji. Promyšlenou registrací lze na varhanách dosáhnout velkého zvukového bohatství, tím však obtíže teprve začínají: šest sonát je považováno za mimořádně náročné. Albert Schweitzer například píše: „Kdo tyto sonáty důkladně procvičil, nenarazí už vlastně na žádné obtíže ani ve staré, ani v moderní varhanní literatuře. […] Dosáhl naprosté přesnosti hry – nejvyšší podmínky pravého varhanního umění. V této složité triové sazbě je i sebemenší nepravidelnost slyšet s děsivou zřetelností.“
Životopisec Johann Nikolaus Forkel poznamenal, že Bach sbírku napsal – nebo přepracoval ze staršího materiálu – pro studium Wilhelma Friedemanna, jehož „takto vycvičil ve velkého varhaníka, jímž se později stal“. Snad právě tyto souvislosti vysvětlují, proč Bach italský koncertantní styl místy obohacuje galantními prvky inspirovanými drážďanskou operou, kterou Friedemann podle všeho nadšeně obdivoval. Sonáty si uchovaly vliv po dlouhou dobu a zapůsobily například i na mladého Mendelssohna. Navzdory svému komornímu původu jsou ryzí klávesovou hudbou s jedinečnou souhrou obou rukou. Téměř nekonečná rozmanitost forem činí ze sbírky samostatný svět.
Části díla
IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1730? as part of the Trio Sonatas for Organ, BWV 525-530 (No.5)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.