BWV 694
Wo soll ich fliehen hin (II)
Kde bych měla utéct
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1708?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0694 vedeno dílo „Wo soll ich fliehen hin (II)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0694 vedeno dílo „Wo soll ich fliehen hin (II)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Datace v katalogu: 1708?.
All of Bach
Behind the music
Chorálový nápěv plný předtuchy zkázy
Kirnberger zachránil Bachovy rané varhanní skladby před zapomněním.
Bach si mnoha svých skladeb vážil a dbal, aby byly shromážděny, znovu využity nebo pokud možno vydány. Některým dílům se však této péče nedostalo; patří k nim i stručná chorálová úprava Wo soll ich fliehen hin BWV 694. Dochovala se pouze zásluhou Bachova žáka Johanna Kirnbergera, který po mistrově smrti shromáždil kromě jiných děl čtyřiadvacet varhanních kompozic. Na této sbírce je nejnápadnější její nesourodost. Jediným možným pojítkem je, že všechna díla patrně vznikla před rokem 1710.
Tentýž chorálový nápěv Bach později použil v jiné varhanní úpravě BWV 646, kterou na sklonku života vydal spolu s pěti dalšími. Mladické dílo na tutéž melodii tedy nejspíš neprošlo jeho vlastním kritickým sítem. Pro milovníky hudby je však dobře, že přežilo: starší podoba ukazuje, jak Bach později posunul důraz.
Text chorálu vypráví o vyděšeném hříšníkovi, jenž se úporně snaží uniknout ďáblovým spárům a v Ježíšově krvi nakonec nalézá vykoupení a pokoj. Nad zkázonosnou chorálovou melodií v pedálu, která se rozvíjí děsivě pomalu, až ji nelze rozpoznat, hraje pravá ruka uspěchaný motiv útěku. Veselý spodní proud v levé ruce přesto prozrazuje, že vše dobře dopadne. Také mnohem kratší BWV 646 působí zřetelně nadějně. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že z pedálu zmizela hrozící zkáza a poselství přináší radost a povzbuzení. Na mladého Bacha jako by peklo a zatracení číhaly na každém kroku.
Kirnbergerova sbírka BWV 690–713
Bach si mnoha svých skladeb vážil a dbal na to, aby byly shromážděny, znovu využity a pokud možno také vydány. Některým dílům však tato péče unikla — například čtyřiadvaceti raným varhanním skladbám, které dnes známe jako Kirnbergerovu sbírku. Za jejich dochování vděčíme Bachovu žáku Johannu Kirnbergerovi, jenž po mistrově smrti shromáždil kromě jiných děl právě těchto čtyřiadvacet varhanních kompozic. Nejnápadnější vlastností sbírky je její nesourodost. Jediné, co skladby pravděpodobně spojuje, je doba vzniku před rokem 1710.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.