BWV 807
English Suite No.2
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1720–22?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A minor
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 8
Stručně
V katalogu IMSLP je 0807 vedeno dílo „English Suite No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0807 vedeno dílo „English Suite No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1720–22?.
All of Bach
Behind the music
Pocta a moll
Bacha nelze nikdy odehrát jen tak ledabyle.
Francouzský cembalista Bertrand Cuiller nastudoval tuto Anglickou suitu speciálně pro projekt All of Bach. Některé její části si sice doma už dříve přehrál z listu, celé dílo však nikdy neprovedl — natož na koncertě.
Stejně jako ostatní Anglické suity začíná i tato rozsáhlým preludiem. Cuiller je označuje za skutečný hit, napsaný v lehkém a přístupném stylu italského koncertu. Orchestrální pasáže se střídají se sólovými vstupy, přestože vše zní na jediném cembalu. Někteří cembalisté rozlišují jejich barvu použitím různých manuálů, Bertrand Cuiller však takové řešení považuje za příliš snadné. Zůstává na spodním manuálu a kontrast raději vytváří samotným způsobem hry.
Preludium má prostý charakter a Bach v něm ukazuje nejveselejší a nejbezstarostnější stránku tóniny a moll. Podle Cuillera lze celou suitu chápat jako poctu této tónině.
Sarabanda patří k nejvýrazovějším, jaké Bach napsal. Připojil k ní i verzi s bohatou ornamentikou. Stejně jako většina kolegů ji Cuiller rád používá při opakováních — přidávat k Bachovi vlastní ozdoby si netroufá.
Také závěrečná dvouhlasá giga má velmi italský ráz. Je mimořádně taneční a poměrně prostá; jako jediná giga v Anglických suitách není fugou. Podle Cuillera začíná skoro jako tanec na návsi. Harmonická jednoduchost však neznamená, že ji lze jen tak odbýt. U Bacha to ostatně neplatí téměř nikdy.
Anglické suity BWV 806–811
Šest Anglických suit vzniklo patrně mezi lety 1710 a 1720, každopádně před suitami Francouzskými a před partitami. Proč se jim říká „anglické“, zůstává nejasné. Podle prvního Bachova životopisce Forkela byly věnovány nejmenovanému anglickému šlechtici. Stylově je lze spojit také se šesti cembalovými suitami francouzského skladatele Charlese Dieuparta, který žil v Londýně. A na titulní straně opisu Bachova nejmladšího syna Johanna Christiana, jenž rovněž působil v Londýně, stojí „fait pour les Anglois“ — „vytvořeno pro Angličany“.
Stejně jako ostatní dochované Bachovy klávesové suity jsou však především syntézou německých, italských a francouzských stylových prvků. Do jisté míry jsou dokonce francouzštější než takzvané Francouzské suity. Všech šest začíná rozsáhlým preludiem po vzoru francouzských loutnových suit. Poté následuje klasická řada stylizovaných tanců — allemande, courante, sarabanda a giga — mezi poslední dva povinné tance lze volně vložit gavotu, bourrée, passepied nebo menuet.
Bartolottiho dům
Nahrávka vznikla v Bartolottiho domě na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt, jeden z průkopníků nizozemské staré hudby. Jako pedagog i interpret inspiroval mnoho cembalistů po celém světě.
Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Vznikl kolem roku 1620 jako obytné sídlo na objednávku bohatého obchodníka Willema van den Heuvela, který zdědil značné jmění po bezdětném příbuzném Giovanni Battistovi Bartolottim z Boloně. Návrh v duchu nizozemské renesance vytvořil patrně amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser.
Během staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze vidět mnoho nádherných historických dekorativních prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části Bartolottiho domu přešly do vlastnictví spolku Vereniging Hendrick de Keyser, který zde dnes sídlí.
Části díla
IMSLP uvádí: 8 movements Composition Year 1715-20
Poslech
Média zatím čekají na ověření.