BWV 809
English Suite No.4
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1720–22?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- F major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 7
Stručně
V katalogu IMSLP je 0809 vedeno dílo „English Suite No.4“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0809 vedeno dílo „English Suite No.4“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1720–22?.
All of Bach
Behind the music
Anglická, nebo francouzská?
Anglická suita s francouzskými tanci dostává nečekanou nizozemskou příchuť.
Nikdy nebylo zcela jasné, proč měl být soubor šesti suit — z nichž tato F dur je čtvrtá — podle jednoho z Bachových synů určen „pro Angličany“. Název každopádně nepochází od samotného Bacha. Ani hudba není svou podstatou anglická; máme-li jí už přisoudit národní nálepku, patří spíše ke starší francouzské tradici.
Jak tomu bývá téměř vždy, názvy tanců tvořících tuto suite avec prélude jsou výslovně uvedeny. Přesné vlastnosti jednotlivých tanečních forem však byly poněkud nejasné už za Bachových časů. Hudební teoretici popisují různé druhy a styly allemand, courantes, menuetů či gig. Jako by chtěl vnést jasno, snaží se zde Bach představit každou část v její nejcharakterističtější podobě: od preludia s pokynem vitement, který zaručuje živý úvod, až po poskakující rozložené akordy závěrečné gigy — a vše mezi tím. Jen v allemandě jako by váhal. Záměrně v ní totiž postaví vedle sebe dva různé rytmické vzorce tohoto tance: putující šestnáctiny a skotačivé trioly.
Nizozemským čtenářům závěrečná část podle Siebeho Henstry vždy připomíná známou narozeninovou píseň. Jakmile tuto podobnost jednou zaslechnete, těžko ji dostanete z hlavy. Poznáte, kterou píseň má na mysli?
Anglické suity BWV 806–811
Šest Anglických suit vzniklo patrně mezi lety 1710 a 1720, každopádně před suitami Francouzskými a před partitami. Proč se jim říká „anglické“, zůstává nejasné. Podle prvního Bachova životopisce Forkela byly věnovány nejmenovanému anglickému šlechtici. Stylově je lze spojit také se šesti cembalovými suitami francouzského skladatele Charlese Dieuparta, který žil v Londýně. A na titulní straně opisu Bachova nejmladšího syna Johanna Christiana, jenž rovněž působil v Londýně, stojí „fait pour les Anglois“ — „vytvořeno pro Angličany“.
Stejně jako ostatní dochované Bachovy klávesové suity jsou však především syntézou německých, italských a francouzských stylových prvků. Do jisté míry jsou dokonce francouzštější než takzvané Francouzské suity. Všech šest začíná rozsáhlým preludiem po vzoru francouzských loutnových suit. Poté následuje klasická řada stylizovaných tanců — allemande, courante, sarabanda a giga — mezi poslední dva povinné tance lze volně vložit gavotu, bourrée, passepied nebo menuet.
Bartolottiho dům
Nahrávka vznikla v Bartolottiho domě na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt, jeden z průkopníků nizozemské staré hudby. Jako pedagog i interpret inspiroval mnoho cembalistů po celém světě.
Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Vznikl kolem roku 1620 jako obytné sídlo na objednávku bohatého obchodníka Willema van den Heuvela, který zdědil značné jmění po bezdětném příbuzném Giovanni Battistovi Bartolottim z Boloně. Návrh v duchu nizozemské renesance vytvořil patrně amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser.
Během staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze vidět mnoho nádherných historických dekorativních prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části Bartolottiho domu přešly do vlastnictví spolku Vereniging Hendrick de Keyser, který zde dnes sídlí.
Části díla
IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1715-20
Poslech
Média zatím čekají na ověření.