BWV 814

French Suite No.3

Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1722–25?
Místo
neuvedeno
Tónina
B minor
Obsazení
klávesový nástroj
Části
7

Stručně

V katalogu IMSLP je 0814 vedeno dílo „French Suite No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0814 vedeno dílo „French Suite No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu B minor. Datace v katalogu: 1722–25?. Poznámka IMSLP: see also BWV 814a.

All of Bach

Behind the music

Lyrická galantnost

Třetí Francouzská suita střídá svůdné melodie s oslnivou virtuozitou.

V barokní hudbě měla tónina h moll melancholický nádech. Bach si ji vyhradil pro několik svých nejpůsobivějších děl, například pro Kyrie ve Mši h moll.

Třetí Francouzskou suitu otevírá křehká allemande — možná nejjemnější ze všech šesti. Je to duet, který by se téměř dal hrát jako sólo s doprovodem, například na flétnu. Úvodní motiv se v celé části objevuje také v převrácení a imitacích. Courante rovněž vychází z motivu prvního taktu, tentokrát v basu, který brzy zcela ovládne pohyb rychlého tance.

Podle tradice následuje vznešená sarabanda. Bach jí dává zpěvnější podobu než například francouzské vzory Couperinovy, které znal od mládí. Poté slyšíme dva rychlé úseky. Některé prameny uvádějí nejprve výrazně rytmický menuet s kontrastním triem a za ním anglaise, jiné pořadí obracejí. Pierre Hantaï zvolil druhou možnost. Anglaise mimochodem nepřišla z Anglie, nýbrž z dvora Ludvíka XIV. a připomíná gavotu. Závěrečná giga je celá založena na imitaci: oba hlasy se bez ustání honí.

Francouzské suity BWV 812–817

Francouzské suity Bach komponoval jako třicetiletý během působení na köthenském dvoře. Se samotným dvorem však nemají nic společného: psal je pro výuku ve svém soukromém okruhu. Prvních pět se v původní podobě objevuje v hudební knížce, kterou roku 1722 sestavil pro svou druhou manželku Annu Magdalenu, snad jako svatební dar. Bach však skladby dále přepracovával. Pozdější verze, rozšířené o šestou suitu, se dochovaly díky četným opisům jeho žáků. Jsou vděčnými cvičnými kusy, které navzdory jisté kompoziční složitosti — je to koneckonců Bach — nekladou na hráče krajní nároky.

Přívlastek „francouzské“ nepochází od Bacha a poprvé se objevuje v textu z roku 1762, dvanáct let po skladatelově smrti. Tyto kusy nejsou francouzštější než jiné jeho klávesové suity, stejně jako dříve vzniklé Anglické suity nejsou nijak zvlášť anglické. Anglické suity se svými rozsáhlými preludii se naopak do jisté míry řídí právě francouzským vzorem. Bach zde jako obvykle mluví kosmopolitním jazykem, důmyslnou syntézou několika evropských stylů.

Francouzské suity nemají preludium a začínají rovnou prvním tancem, allemandou. Po ní následuje klasická řada courante, sarabanda a giga. Mezi sarabandu a gigu Bach vkládá volnější výběr tanců od menuetu a gavoty přes bourrée až po méně obvyklou loure.

Bartolottiho dům

Nahrávka vznikla v Bartolottiho domě na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt, jeden z průkopníků nizozemské staré hudby. Jako pedagog i interpret inspiroval mnoho cembalistů po celém světě.

Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Vznikl kolem roku 1620 jako obytné sídlo na objednávku bohatého obchodníka Willema van den Heuvela, který zdědil značné jmění po bezdětném příbuzném Giovanni Battistovi Bartolottim z Boloně. Návrh v duchu nizozemské renesance vytvořil patrně amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser.

Během staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze vidět mnoho nádherných historických dekorativních prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části Bartolottiho domu přešly do vlastnictví spolku Vereniging Hendrick de Keyser, který zde dnes sídlí.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1722 ca. from the Notebooks for Anna Magdalena Bach (Nos.3, 10)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.