BWV 815
French Suite No.4
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1722–25?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- E♭ major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 7
Stručně
V katalogu IMSLP je 0815 vedeno dílo „French Suite No.4“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0815 vedeno dílo „French Suite No.4“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu E♭ major. Datace v katalogu: 1722–25?. Poznámka IMSLP: see also BWV 815a.
All of Bach
Behind the music
Prosté a velkolepé
Jak Bach vytváří něco mimořádného těmi nejjednoduššími prostředky.
Bach často buduje melodie z drobných, prostých prvků, které postupně rozvíjí. Začátek bývá přímočarý — krátký motiv, jaký by mohl vymyslet kterýkoli skladatel — záhy je však hudba nezaměnitelně bachovská. Čtvrtá Francouzská suita je toho krásným příkladem.
Allemandu Bach záměrně zahajuje jednoduchým útvarem: rozloženými akordy, jejichž harmonie se postupně proměňuje. Připomíná to první preludium z Dobře temperovaného klavíru. Podobně postupuje v gavotě, kde je téměř celá skladba vystavěna ze skupinek dvou párů tónů opakujících stále týž pohyb.
V ostatních částech je tato strategie méně nápadná, při bližším pohledu ji však najdeme i tam. Courante se například otáčí kolem jednoduchých trojic tónů, k nimž Bach občas připojí náhlý velký skok. Závěr gigy pak ještě zřetelněji ukazuje, jak staví skladbu z prostých prvků: jeden skok, jeho zopakování a potom dvakrát tři tóny postupující po stupních. Jednodušší už by to téměř být nemohlo — účinek je přesto velkolepý.
Francouzské suity BWV 812–817
Francouzské suity Bach komponoval jako třicetiletý během působení na köthenském dvoře. Se samotným dvorem však nemají nic společného: psal je pro výuku ve svém soukromém okruhu. Prvních pět se v původní podobě objevuje v hudební knížce, kterou roku 1722 sestavil pro svou druhou manželku Annu Magdalenu, snad jako svatební dar. Bach však skladby dále přepracovával. Pozdější verze, rozšířené o šestou suitu, se dochovaly díky četným opisům jeho žáků. Jsou vděčnými cvičnými kusy, které navzdory jisté kompoziční složitosti — je to koneckonců Bach — nekladou na hráče krajní nároky.
Přívlastek „francouzské“ nepochází od Bacha a poprvé se objevuje v textu z roku 1762, dvanáct let po skladatelově smrti. Tyto kusy nejsou francouzštější než jiné jeho klávesové suity, stejně jako dříve vzniklé Anglické suity nejsou nijak zvlášť anglické. Anglické suity se svými rozsáhlými preludii se naopak do jisté míry řídí právě francouzským vzorem. Bach zde jako obvykle mluví kosmopolitním jazykem, důmyslnou syntézou několika evropských stylů.
Francouzské suity nemají preludium a začínají rovnou prvním tancem, allemandou. Po ní následuje klasická řada courante, sarabanda a giga. Mezi sarabandu a gigu Bach vkládá volnější výběr tanců od menuetu a gavoty přes bourrée až po méně obvyklou loure.
Části díla
IMSLP uvádí: 6 or 7 movements Composition Year 1722-25 from the Notebooks for Anna Magdalena Bach (No.4)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.