BWV 1004
Violin Partita No.2
- Typ
- Komorní hudba a sólové nástroje
- Datace
- 1720
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- D minor
- Obsazení
- housle
- Části
- 5
Stručně
V katalogu IMSLP je 1004 vedeno dílo „Violin Partita No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn.
Popis
V katalogu IMSLP je 1004 vedeno dílo „Violin Partita No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1720.
All of Bach
Behind the music
Nebeské světlo
Čtyři tance neodvratně směřují k velké Ciacconě.
Všechny věty této partity halí tesknost a všechny jsou v moll. Bachův rukopis pochází z roku 1720, kdy se skladatel vrátil z cesty a zastihla jej nečekaná zpráva, že jeho žena Maria Barbara zemřela a byla pohřbena. I kdyby byla partita v té době už hotová, snadno si představíme, že po manželčině smrti pro Bacha získala zcela jiný význam.
Tragický ráz partity pramení samozřejmě především z velké závěrečné Ciaccony. Čtyři předchozí tance k ní nevyhnutelně směřují. Dokonce ani rychlejší taneční věty jako by nevyzařovaly opravdovou radost. Rytmus a široce smýkané harmonie tlumené Sarabandy už na začátku ukazují zcela výslovně k Ciacconě.
Chaconne je řada variací nad stále se opakující krátkou basovou linkou, kterou zde tvoří čtyřtaktový motiv. Nejprve slyšíme téma dvakrát jako základ širokých akordů, poté začíná cesta: přes úsek arpeggií a rychlých not se vracíme k úvodním akordům. Náhle přijde podmanivý přechod do dur, jako nebeské světlo. Potom se vracíme na zem — ovšem jako jiný člověk —, až nakonec znovu dospějeme k začátku, který už skutečně zní docela jinak.
V závěru slyšíme tentýž tón zahraný dvakrát, současně na dvou strunách. Dva tóny, které se nakonec znovu staly jedním: po všem, co předcházelo, je v tom cosi útěšného. Možná to tak ve svém zármutku cítil i sám Bach.
Šest sonát a partit pro sólové housle BWV 1001–1006
Do záhlaví rukopisu šesti sólových houslových děl Bach napsal Sei solo. Myslel tím šest sól, což by ve správné italštině znělo Sei soli, anebo skutečně Sei solo — „jsi sám“? V době před kontrolou pravopisu se psalo spíše podle citu, zvlášť v cizím jazyce. Možná Bach nenapsal nad šestici sól Sei soli úmyslně a chtěl houslistu varovat, než jej vyšle na pódium jen se smyčcem, čtyřmi strunami a několika svými nejobtížnějšími skladbami.
Bachova sólová díla navazují na nádhernou tradici Westhoffa, Bibera, Matteise, Schopa a dalších. Neusilují však tolik o virtuozitu jako o niternost a rozehrávají teoretickou hru s nemožností skutečné polyfonie na jediném melodickém nástroji. Bach dokonale chápal, jak náš mozek přirozeně skládá ze zvuků hudbu. Uvědomoval si také význam vlastního díla: autograf sonát a partit z roku 1720 nazval „Kniha první“. Snad už zamýšlel violoncellové suity a dnes osamocenou flétnovou partitu jako pečlivě plánovaná pokračování. Polyfonie o samotě — rozum se nad tím zastavuje.
Šest sonát jsme nahráli v bývalé haarlemské elektrárně, která kdysi zásobovala město energií a světlem. Odtud pochází její přezdívka Lichtfabriek neboli Továrna na světlo. Zvláštní prostředí inspirovalo režiséra, aby v provedení svěřil světlu výraznou úlohu.
Části díla
IMSLP uvádí: 5 movements Composition Year 1720 in 6 Violin Sonatas and Partitas (No.4)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.