BWV 1006

Violin Partita No.3

Typ
Komorní hudba a sólové nástroje
Datace
1720
Místo
neuvedeno
Tónina
E major
Obsazení
housle
Části
7

Stručně

V katalogu IMSLP je 1006 vedeno dílo „Violin Partita No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn.

Popis

V katalogu IMSLP je 1006 vedeno dílo „Violin Partita No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vn. Katalog uvádí tóninu E major. Datace v katalogu: 1720. Poznámka IMSLP: arr. for lute as BWV 1006a; 1st movt. arr. for org orch as Sinfonia of BWV 29.

All of Bach

Behind the music

Vyzváněcí tón

Bach staví skladbu zcela zřetelně na charakteru jednotlivých tanců.

Tato veselá partita se celá točí kolem tance. Ráz udává rozjařené Preludio. Stejně jako Loure je vznešené, důstojné a slavnostní a odkazuje k francouzské dvorské hudbě. Potom nálada zlehčí, ožije a přiblíží se lidovějšímu tónu. Gavotte en rondeau je komická a hravá, dva Menuety vyvolávají představu houslistů, kteří za Bachových časů hrávali k tanci na vesnických slavnostech. Poslední tanec, lehkonohá Gigue, je skutečným finálním číslem.

Stejně jako ostatní Bachova díla pro sólové housle ani třetí partita nežije pouze sama pro sebe. Roku 1729 Bach upravil její Preludio jako instrumentální větu pro varhany a smyčce do svatební kantáty BWV 120a. O několik let později, roku 1731, se Preludio vynořilo znovu, tentokrát jako slavnostní ouvertura opět pro varhany a orchestr na začátku kantáty BWV 29.

A to stále není vše. Sám Bach opsal celou partitu do dvou osnov. Mohlo jít o prostou klávesovou skladbu, ale také snad o suitu pro loutnu či teorbu. Partita jej zjevně těšila, a první věta obzvlášť. Kdo pamatuje staromódní mobilní telefony, může si toto Preludio představit jako všudypřítomné „vyzvánění Nokie“ své doby.

Šest sonát a partit pro sólové housle BWV 1001–1006

Do záhlaví rukopisu šesti sólových houslových děl Bach napsal Sei solo. Myslel tím šest sól, což by ve správné italštině znělo Sei soli, anebo skutečně Sei solo — „jsi sám“? V době před kontrolou pravopisu se psalo spíše podle citu, zvlášť v cizím jazyce. Možná Bach nenapsal nad šestici sól Sei soli úmyslně a chtěl houslistu varovat, než jej vyšle na pódium jen se smyčcem, čtyřmi strunami a několika svými nejobtížnějšími skladbami.

Bachova sólová díla navazují na nádhernou tradici Westhoffa, Bibera, Matteise, Schopa a dalších. Neusilují však tolik o virtuozitu jako o niternost a rozehrávají teoretickou hru s nemožností skutečné polyfonie na jediném melodickém nástroji. Bach dokonale chápal, jak náš mozek přirozeně skládá ze zvuků hudbu. Uvědomoval si také význam vlastního díla: autograf sonát a partit z roku 1720 nazval „Kniha první“. Snad už zamýšlel violoncellové suity a dnes osamocenou flétnovou partitu jako pečlivě plánovaná pokračování. Polyfonie o samotě — rozum se nad tím zastavuje.

Šest sonát jsme nahráli v bývalé haarlemské elektrárně, která kdysi zásobovala město energií a světlem. Odtud pochází její přezdívka Lichtfabriek neboli Továrna na světlo. Zvláštní prostředí inspirovalo režiséra, aby v provedení svěřil světlu výraznou úlohu.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1720 in 6 Violin Sonatas and Partitas (No.6)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.