BWV 1047
Brandenburg Concerto No.2
- Typ
- Orchestrální skladby a koncerty
- Datace
- 1718
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- F major
- Obsazení
- orchestr
- Části
- 3
- Délka nahrávky
- 11 min 1 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 1047 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 1047 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.2“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1718.
All of Bach
Behind the music
Trubka v hlavní roli
Bach dává každému příležitost zazářit.
Stejně jako celý soubor Braniborských koncertů je i tato skladba určena několika různým nástrojům. Kvarteto trubky, hoboje, zobcové flétny a houslí doprovází smyčcový ansámbl se skupinou continua. Podle not by měli být všichni čtyři sólisté rovnocenní. Samozřejmě jde o společnou hru a pečlivou rovnováhu. Jeden z nich je však „rovnější“ než ostatní: trubka na sebe rozhodně strhává největší pozornost.
Její part je po staletí oříškem muzikologickým i technickým. Pro jaký druh trubky byl vlastně napsán a v jaké výšce tóny zněly? Každopádně vyžadoval skutečného virtuosa na clarinu, vysoké barokní trubce bez otvorů pro prsty. Za Bachova života musel být trumpetista nespornou hvězdou koncertu. V doprovodném videu Mark Geleen vysvětluje podrobnosti o nástroji i dnešní podobě opatřené otvory.
Rychlý zánik virtuózního trumpetového umění působil potíže už krátce po Bachově smrti. Když kolem roku 1755 Christian Friedrich Penzel opisoval samostatné party, napsal na titulní stránku trumpetového hlasu „Tromba o corno conc.“, tedy trubka nebo koncertní roh, a nad třetí větu ještě výslovněji „Tromba o vero corna da caccia“ — buď trubka, nebo lovecký roh.
Navzdory hvězdné úloze trubky Bach dbal, aby se rovnováha příliš nenarušila. V pomalé střední větě si trumpetista odpočine a pozornost přejde ke zbývajícím třem sólistům. Stranou se necítí ani kontrabasista Robert Franenberg, jak říká v dokumentu. Bach tu a tam přesune hudební „sólové téma“ s rychlými notami až do basů. Zazářit tedy dostane každý.
Braniborské koncerty BWV 1046–1051
V březnu 1721 poslal Bach z Köthenu do Berlína rukopis nazvaný Six concerts avec plusieurs instruments, tedy „Šest koncertů pro několik nástrojů“, věnovaný Christianu Ludwigovi (1677–1734), markraběti Braniborsko-Schwedtskému. V předmluvě uvedl, že před markrabětem hrál „před několika lety“ a slíbil mu poslat „několik svých skladeb“. Nejspíš se tak stalo při návštěvě Berlína v březnu 1719, kdy Bach přijel do pruské metropole převzít nové cembalo pro köthenský dvůr. Hudba odeslaná o dva roky později, kterou dnes známe jako Braniborské koncerty, představovala Bachův vrcholný pohled na nejvýznamnější rozsáhlý instrumentální žánr jeho doby — koncert.
Koncert téměř vždy spojuje sólový nástroj či skupinu sólistů se souborem. Jeho základní myšlenkou je střídání jednoho či několika sólistů s celým ansámblem v jakési lehkomyslné soutěži. V šesti Braniborských koncertech Bach prozkoumává každou stránku žánru, od obsazení až po zacházení s formou. Jako sólisté vystupují všechny běžné smyčcové a dechové nástroje i cembalo, hudební tvary sahají od dvorských tanců k útvarům blízkým fugám a vztah mezi sólem a tutti se neustále proměňuje. Šestice tak tvoří virtuózní vzorník barokního koncertu.
Části díla
IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1721* in Six Concerts avec plusieurs Instruments (No.2)
Poslech
'Brandenburg' Concerto No. 2 in F major
the Netherlands Bach Society
Otevřít nahrávku