BWV 1048

Brandenburg Concerto No.3

10 / 10 · Božská hudba
Typ
Orchestrální skladby a koncerty
Datace
1718
Místo
neuvedeno
Tónina
G major
Obsazení
cembalo · smyčcový soubor
Části
3
Délka nahrávky
11 min

Stručně

V katalogu IMSLP je 1048 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: hpd str.

Popis

V katalogu IMSLP je 1048 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.3“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: hpd str. Katalog uvádí tóninu G major. Datace v katalogu: 1718. Poznámka IMSLP: 1st movt. arr. for orch as Sinfonia of BWV 174.

All of Bach

Behind the music

Překvapivý

Bach volí neobvyklou formu i obsazení.

Koncert zaujme neobvyklým tvarem a instrumentací. Bach jej napsal pro troje housle, tři violy, tři violoncella a basso continuo. Jinými slovy tři krát tři — racionální volba, kterou bychom čekali spíš od modernisty Pierra Bouleze než od barokního skladatele. Sólisté nejsou od souboru odděleni: všechny smyčce hrají sólově i v tutti.

Otázkou je, zda Bach toto obsazení zamýšlel od počátku. Ve finále nemají violoncella samostatnou úlohu a harmonicky splývají s continuem; také v první větě tvoří nejméně členěnou skupinu. Koncert tedy mohl vycházet z verze s jediným violoncellovým partem.

Na formě je nejnápadnější absence plně rozvinuté pomalé střední věty. Dvě rychlé části odděluje jediné adagiové opatření se dvěma drženými akordy — harmonická kadence zkomponovaná spíš jako most a krátké nadechnutí. Shunske Sato se v tomto provedení rozhodl proměnit mezivětu ve skutečný nádech a zahrát krátkou kadenci.

Obě rychlé věty pohání silný rytmus. První ovládá cval, druhou rychlé noty proudící skupinami nástrojů jako perpetuum mobile. Když Bach použil první větu znovu jako úvodní sinfonii svatodušní kantáty Ich liebe den Höchsten von ganzem Gemüte BWV 174, přidal ke smyčcům dva hoboje, altový hoboj neboli taille a lesní rohy, k continuu pak fagot.

Braniborské koncerty BWV 1046–1051

V březnu 1721 poslal Bach z Köthenu do Berlína rukopis nazvaný Six concerts avec plusieurs instruments, tedy „Šest koncertů pro několik nástrojů“, věnovaný Christianu Ludwigovi (1677–1734), markraběti Braniborsko-Schwedtskému. V předmluvě uvedl, že před markrabětem hrál „před několika lety“ a slíbil mu poslat „několik svých skladeb“. Nejspíš se tak stalo při návštěvě Berlína v březnu 1719, kdy Bach přijel do pruské metropole převzít nové cembalo pro köthenský dvůr. Hudba odeslaná o dva roky později, kterou dnes známe jako Braniborské koncerty, představovala Bachův vrcholný pohled na nejvýznamnější rozsáhlý instrumentální žánr jeho doby — koncert.

Koncert téměř vždy spojuje sólový nástroj či skupinu sólistů se souborem. Jeho základní myšlenkou je střídání jednoho či několika sólistů s celým ansámblem v jakési lehkomyslné soutěži. V šesti Braniborských koncertech Bach prozkoumává každou stránku žánru, od obsazení až po zacházení s formou. Jako sólisté vystupují všechny běžné smyčcové a dechové nástroje i cembalo, hudební tvary sahají od dvorských tanců k útvarům blízkým fugám a vztah mezi sólem a tutti se neustále proměňuje. Šestice tak tvoří virtuózní vzorník barokního koncertu.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1718

Poslech