BWV 1050
Brandenburg Concerto No.5
- Typ
- Orchestrální skladby a koncerty
- Datace
- 1720–21
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- D major
- Obsazení
- orchestr
- Části
- 3
Stručně
V katalogu IMSLP je 1050 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 1050 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu D major. Datace v katalogu: 1720–21. Poznámka IMSLP: see also BWV 1050a.
All of Bach
Behind the music
Bach v Rijksmuseu
Cembalo vystupuje do popředí jako sólový nástroj
Při tomto natáčení jsme byli hosty v Galerii cti amsterdamského Rijksmusea. Muzeum nás pozvalo, abychom na oslavu zápůjčky výjimečného cembala provedli Bachův neobvyklý Pátý „braniborský“ koncert — skladbu, v níž se cembalo z doprovodného nástroje proměňuje v sólistu. Na původní nástroj, který roku 1640 postavil Johannes Ruckers, při nahrávání hrál cembalista Richard Egarr.
Bach a Rembrandt
Bach nikdy nenavštívil Amsterdam a Rembrandt nikdy nezavítal do Lipska ani Berlína. Mezi Nizozemskou republikou a Bachovými zaměstnavateli však existovalo mnoho vazeb. Pro řadu mladých německých knížat bylo Nizozemsko obvyklým cílem poznávací cesty či studijního pobytu. Johann Ernst Sasko-Výmarský, pro nějž Bach pracoval v době vzniku prvních verzí Braniborských koncertů, studoval několik let v Utrechtu. Také Christian Ludwig Braniborsko-Schwedtský, jemuž Bach koncerty později věnoval, pobýval jistý čas na studiích v Leidenu.
Rembrandtova Noční hlídka visela od roku 1642 v amsterdamském Kloveniersdoelenu, sídle občanské gardy zachycené na obraze. V roce 1700 a poté v letech 1704–1705 navštívil Nizozemsko Christianův nevlastní bratr Friedrich Wilhelm Braniborský. Při druhé cestě, kdy mu bylo šestnáct, si prohlédl „všechno, co stálo za vidění“. Zavítal také do Kloveniersdoelenu? Ať už tomu bylo jakkoli, když se později stal pruským králem, převzal z nizozemského vzoru kdeco: malíře, zvonkohry, kanály, dokonce i „holandský“ lovecký zámeček a ve třicátých letech 18. století také nizozemskou čtvrť v Postupimi.
Roku 1715 byla Noční hlídka přenesena na radnici na náměstí Dam a část plátna byla odříznuta, aby se obraz vešel mezi dvoje dveře. S podobnou bezohledností se zacházelo i s rukopisem Bachových Braniborských koncertů: po smrti Christiana Ludwiga v roce 1734 byl prodán za pouhých 24 grošů. Dnes jsou Rembrandtovy obrazy i Bachova hudba považovány za ikony evropského umění — zde se setkávají v jedinečném zážitku pro oko i ucho.
Braniborské koncerty BWV 1046–1051
V březnu 1721 poslal Bach z Köthenu do Berlína rukopis nazvaný Six concerts avec plusieurs instruments, tedy „Šest koncertů pro několik nástrojů“, věnovaný Christianu Ludwigovi (1677–1734), markraběti Braniborsko-Schwedtskému. V předmluvě uvedl, že před markrabětem hrál „před několika lety“ a slíbil mu poslat „několik svých skladeb“. Nejspíš se tak stalo při návštěvě Berlína v březnu 1719, kdy Bach přijel do pruské metropole převzít nové cembalo pro köthenský dvůr. Hudba odeslaná o dva roky později, kterou dnes známe jako Braniborské koncerty, představovala Bachův vrcholný pohled na nejvýznamnější rozsáhlý instrumentální žánr jeho doby — koncert.
Koncert téměř vždy spojuje sólový nástroj či skupinu sólistů se souborem. Jeho základní myšlenkou je střídání jednoho či několika sólistů s celým ansámblem v jakési lehkomyslné soutěži. V šesti Braniborských koncertech Bach prozkoumává každou stránku žánru, od obsazení až po zacházení s formou. Jako sólisté vystupují všechny běžné smyčcové a dechové nástroje i cembalo, hudební tvary sahají od dvorských tanců k útvarům blízkým fugám a vztah mezi sólem a tutti se neustále proměňuje. Šestice tak tvoří virtuózní vzorník barokního koncertu.
Rušivý zvuk v nahrávce
V této nahrávce slyšíte cembalo staré více než 350 let — nástroj Johannese Ruckerse z roku 1640. Během koncertu se rozdrnčela lišta nad skákadly s trsátky, která při stisku kláves rozechvívají struny. Slyšitelné klepání tedy pochází právě z této uvolněné lišty.
Dvě verze
Existují dvě nahrané verze Pátého „braniborského“ koncertu: ranější BWV 1050a a pozdější BWV 1050.
Části díla
IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1720–21
Poslech
Média zatím čekají na ověření.