BWV 1051

Brandenburg Concerto No.6

Typ
Orchestrální skladby a koncerty
Datace
1718
Místo
neuvedeno
Tónina
B♭ major
Obsazení
cembalo · smyčcový soubor
Části
3

Stručně

V katalogu IMSLP je 1051 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.6“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: hpd str.

Popis

V katalogu IMSLP je 1051 vedeno dílo „Brandenburg Concerto No.6“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: hpd str. Katalog uvádí tóninu B♭ major. Datace v katalogu: 1718.

All of Bach

Behind the music

Pomsta viol

V šestém koncertu Bach obrací obvyklé pořádky naruby

Ve světě hudby bývá viola i její hráči vděčným terčem nejrůznějších žertů. Není to nic nového. Německý flétnista a skladatel Johann Joachim Quantz (1697–1773) sice ve svém spise Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen vysvětluje, proč violisté skutečně potřebují zvláštní dovednosti a znalosti, přesto začíná shrnutím všeobecně rozšířeného mínění: „Viola je v hudebním světě zpravidla považována za nedůležitou. Příčinou bude nejspíš to, že na ni často hrají lidé, kteří jsou buď hudebními začátečníky, nebo nemají dost nadání, aby vynikli na housle; také však tento nástroj neposkytuje tolik předností, a proto se jím schopní hudebníci raději nezabývají.“

Prastarý předsudek vyvrací jak sám Bach, tak Shunske Sato, houslista a umělecký vedoucí Nizozemské bachovské společnosti, který zde usedá k viole. Bach byl znamenitým hráčem na housle i violu. Jeho syn Carl Philipp Emanuel vzpomínal, že díky hluboké znalosti harmonie dával otec dokonce přednost středním hlasům — a tedy i viole. Možná právě proto v posledním, šestém Braniborském koncertu všechno obrací naruby. Housle, obvykle miláčci orchestru, zde nápadně chybějí. Vedoucí úlohu přebírají dvě violy: jako nejvýše položené hlasy se coby sólisté doslova ujímají „prvních houslí“. Podporují je dvě violy da gamba, violoncello, kontrabas a cembalo.

Toto obsazení odráží poměry na köthenském dvoře. Bachův urozený zaměstnavatel sám hrával na violu da gamba, která se v baroku často uplatňovala jako „královský“ sólový nástroj. Podvratnost koncertu tedy nespočívá jen v nepřítomnosti houslí: Bach přisuzuje sám sobě sólovou úlohu na „podřadném“ nástroji, zatímco knížete jako gambistu řadí do „doprovodného souboru“, jak poznamenává Mieneke van der Velden. Ustupte stranou — violy se mstí.

Braniborské koncerty BWV 1046–1051

V březnu 1721 poslal Bach z Köthenu do Berlína rukopis nazvaný Six concerts avec plusieurs instruments, tedy „Šest koncertů pro několik nástrojů“, věnovaný Christianu Ludwigovi (1677–1734), markraběti Braniborsko-Schwedtskému. V předmluvě uvedl, že před markrabětem hrál „před několika lety“ a slíbil mu poslat „několik svých skladeb“. Nejspíš se tak stalo při návštěvě Berlína v březnu 1719, kdy Bach přijel do pruské metropole převzít nové cembalo pro köthenský dvůr. Hudba odeslaná o dva roky později, kterou dnes známe jako Braniborské koncerty, představovala Bachův vrcholný pohled na nejvýznamnější rozsáhlý instrumentální žánr jeho doby — koncert.

Koncert téměř vždy spojuje sólový nástroj či skupinu sólistů se souborem. Jeho základní myšlenkou je střídání jednoho či několika sólistů s celým ansámblem v jakési lehkomyslné soutěži. V šesti Braniborských koncertech Bach prozkoumává každou stránku žánru, od obsazení až po zacházení s formou. Jako sólisté vystupují všechny běžné smyčcové a dechové nástroje i cembalo, hudební tvary sahají od dvorských tanců k útvarům blízkým fugám a vztah mezi sólem a tutti se neustále proměňuje. Šestice tak tvoří virtuózní vzorník barokního koncertu.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1718

Poslech

Média zatím čekají na ověření.