BWV 1068
Orchestral Suite No.3 (Overture)
- Typ
- Orchestrální skladby a koncerty
- Datace
- 1731
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- D major
- Obsazení
- orchestr
- Části
- 6
- Délka nahrávky
- 17 min 51 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 1068 vedeno dílo „Orchestral Suite No.3 (Overture)“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 1068 vedeno dílo „Orchestral Suite No.3 (Overture)“. IMSLP je řadí do kategorie Orchestral. Uvedené obsazení: orch. Katalog uvádí tóninu D major. Datace v katalogu: 1731.
All of Bach
Behind the music
S jistým Airem
Po nádheře a eleganci přichází veselí
Jestliže už samotné připojení slova „orchestrální“ k této slavnostní suitě bylo anachronismem, Lars Ulrik Mortensen jde nyní ještě dál: nálepku ze skladby strhává, rozhodně ji zahazuje a obsazení omezuje na minimum. Žádný symfonický dav se při tomto provedení samozřejmě nekoná, neozvou se však ani trubky, tympány, ba dokonce hoboje — Bach totiž tyto nástroje přidal až kolem roku 1730. Mortensen ztráty barev dechových nástrojů ani trochu nelituje. V podání samotných smyčců zní dílo štíhle a průzračně, přesně tak, jak to má tento provokativní Dán rád.
Proslulé, corelliovsky laděné Air přineslo suitě zaslouženou slávu — s jakou jemností se v něm druhé housle a violy navzájem laskají! Skutečnou atrakcí je však úvodní část. Francouzská ouvertura ve stylu Jeana-Baptista Lullyho nabývá v Bachově pojetí neobyčejné délky a první housle si v rychlých úsecích nečekaně vydobývají sólový prostor. Následující čtyři tance, které dohromady nezabírají ani polovinu celé skladby, jsou proti Bachovým vzorům poněkud jednodušší. Tyto energické drobnější části působí podle Mortensena „venkovsky“. Zkrátka: po nádheře a eleganci začíná veselice!
Orchestrální suity BWV 1066–1069
Je lákavé mluvit o „čtyřech orchestrálních suitách“, Bach jich však mohl napsat o jednu či dvě více — nebo třeba o deset. Na rozdíl od Braniborských koncertů spolu totiž dochované čtyři suity nijak nesouvisejí. Odborníci jako Joshua Rifkin je dokonce pokládají za úpravy skladeb jiných žánrů. Bach zkrátka psal reprezentativní slavnostní hudbu pro bohaté dvory ve Výmaru a Köthenu: příležitostné skladby, které později našly nový domov v repertoáru lipského Collegia musica.
Bachovy suity, tedy řady stylizovaných tanců, vyzařují styl a atmosféru taneční hudby, jakou psal Lully na dvoře Ludvíka XIV. Dnes jim říkáme suity, tehdy však nesly označení ouvertura neboli úvodní kus. Jako pocta králi začínala taková taneční řada vznešeným úvodem s nápadně tečkovaným rytmem, za jehož zvuků mohl panovník vstoupit, a pokračovala o něco rychlejší fugovanou střední částí.
Jedna zajímavá hypotéza vysvětluje poměrně malý počet Bachových suit tím, že skladatel tento žánr nedokázal dostatečně ovládnout. Vzor přicházel přímo z Lullyho Paříže a nepřipouštěl konkurenci. Zvláště okázalá ouvertura s uspořádáním pomalu–rychle–pomalu, fugovaným středem a „francouzskými“ rytmy měla velmi vyhraněnou podobu — a pro našeho mladého německého kapelníka byla možná až příliš svazující.
Části díla
IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1730 ca.
Poslech
Orchestral Suite No. 3 in D major
the Netherlands Bach Society
Otevřít nahrávku