BWV Anh.058
Jesu, meine Freude (IV)
Ježíši, má radosti
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- ?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 3 min 14 s
Stručně
V katalogu IMSLP je Anh.058 vedeno dílo „Jesu, meine Freude (IV)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je Anh.058 vedeno dílo „Jesu, meine Freude (IV)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Datace v katalogu: ?. Poznámka IMSLP: Bach's authorship uncertain.
All of Bach
Behind the music
BWV Anh. 58 (v databázi Bach-Digital uváděno také jako BWV Anh. 058) je varhanní chorálová předehra na slavný luteránský hymnus „Jesu, meine Freude“ (Ježíši, má radosti) v tónině e moll, zařazená ve druhém oddílu Bachova dodatkového katalogu (Anhang II – Zweifelhafte Werke).
Zařazení v katalogu BWV
V tematickém katalogu Wolfganga Schmiedera z roku 1950 tvoří čísla BWV Anh. 47 až 79 ucelený soubor jednotlivých chorálových předeher se spornou autenticitou. Schmieder tuto sérii seřadil přísně abecedně podle počátečních slov textu:
BWV Anh. 56: Herr Jesu Christ, dich zu uns wend
BWV Anh. 57: Jesu Leiden, Pein und Tod
BWV Anh. 58: Jesu, meine Freude
BWV Anh. 59: Jesu, meine Freude (druhé sporné zpracování téhož nápěvu)
BWV Anh. 60: Nun danket alle Gott
Tyto kompozice se nedochovaly v Bachově autografu, nýbrž pouze v dobových sbornících a studentských opisech 18. a 19. století, kde byly často dodatečně signovány Bachovým jménem.
Předloha chorálu a její význam
Píseň Jesu, meine Freude patří k nejhlubším a nejpopulárnějším klenotům luteránské hymnologie:
Text Johanna Francka (1650/1653): Šestisloká báseň je prodchnuta raným pietismem – vyjadřuje touhu po Kristu jako jediném útočišti, útěše a pokladu duše tváří v tvář pozemským úzkostem, hříchu a pronásledování.
Melodie Johanna Crügera (1653): Nápěv publikovaný ve sbírce Praxis Pietatis Melica má intimní, usebraný a melancholický charakter v tónině e moll se symetrickou architekturou (forma Bar – AAB).
Hudební charakteristika a otázka autorství
Kritické vydání Neue Bach-Ausgabe (NBA řada IV, svazek 11 – Choralbearbeitungen zweifelhafter Echtheit) řadí BWV Anh. 58 mezi díla nepravá:
Sadební faktura: Předehra představuje tradiční středoněmecké chorálové zpracování přelomu 17. a 18. století. Melodie chorálu (cantus firmus) je svěřena vrchnímu hlasu v delších notových hodnotách, zatímco spodní doprovodné hlasy vytvářejí klidný imitační předtakt a harmonický doprovod.
Absence bachovského napětí: Skladbě schází Bachova typická kontrapunktická rafinovanost, odvážná chromatika a motivická sevřenost. Práce s protihlasy je spíše konvenční a schematická.
Pravděpodobný okruh vzniku: Kompozice pochází z okruhu durynských a středoněmeckých varhaníků. V úvahu přicházejí autoři z širšího okruhu rodiny Bachových (např. Johann Michael Bach, který sám vytvořil proslulé kompozice na tento hymnus), Johann Gottfried Walther, Friedrich Wilhelm Zachow nebo některý z méně známých durynských kantorů, jejichž noty sloužily k běžné liturgické předehře před zpěvem obce.
Srovnání s autentickými Bachovými kompozicemi
Pro srovnání, skutečný Johann Sebastian Bach tento chorál zpracoval v několika nesporných vrcholných dílech:
V slavném motetu pro pětihlasý sbor BWV 227 (Jesu, meine Freude).
V intimním, chromaticky vroucím varhanním zpracování v Orgelbüchlein (BWV 610).
V rozsáhlé rané chorálové fantazii BWV 713 (Fantasia sopra Jesu, meine Freude).