BWV Anh.171
Christ lag in Todesbanden
Kristus ležel v okovech smrti
- Typ
- Doplňky a pozdější objevy
- Datace
- —
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 6 min 29 s
Stručně
V katalogu IMSLP je Anh.171 vedeno dílo „Christ lag in Todesbanden“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je Anh.171 vedeno dílo „Christ lag in Todesbanden“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Datace v katalogu: —. Poznámka IMSLP: spurious; composed by Johann Pachelbel.
All of Bach
Behind the music
BWV Anh. 171 je čtyřhlasé chorální moteto „Christ lag in Todes Banden“ (Kristus ležel v poutach smrti), které bylo v minulosti připisováno Johannu Sebastianu Bachovi, avšak ve skutečnosti je dílem norimberského mistra Johanna Pachelbela.
Původ a záměna autorství
V tematickém katalogu Wolfganga Schmiedera z roku 1950 tvoří oddíl BWV Anh. 156–189 díla zařazená do Anhang III (Fälschlich zugeschriebene Werke – díla mylně připsaná Bachovi).
K záměně došlo v důsledku šíření hudebních materiálů v 18. a 19. století:
Pachelbelovo velikonoční moteto patřilo k oblíbenému sborovému repertoáru středoněmeckých luteránských kůrů (včetně sboru při kostele sv. Tomáše v Lipsku).
V některých dobových opisech chybělo jméno skladatele nebo bylo dodatečně připsáno jméno J. S. Bacha, kterému byl slavný luteránský hymnus Christ lag in Todes Banden tradičně připisován díky jeho stejnojmenné kantátě BWV 4.
Kritický výzkum 20. století spolehlivě doložil původ skladby v norimberském archivu Johanna Pachelbela.
Vazba Pachelbela na rodinu Bachových
Přítomnost Pachelbelových děl v bachovských sbírkách nebyla náhodná. Pachelbel byl osobním přítelem Bachova otce Johanna Ambrosia v Eisenachu a stal se kmotrem Sebastianovy starší sestry Johanny Judithy. Později v Erfurtu vyučoval Bachova nejstaršího bratra Johanna Christopha, který po smrti rodičů mladého Johanna Sebastiana vychovával v Ohrdrufu. Pachelbelův styl kompozice chorálů a motet přímo formoval rané hudební vzdělání celého bachovského rodu.
Hudební charakteristika
Moteto představuje ukázkový vzor středoněmecké vokální polyfonie konce 17. století:
Práce s chorálem (cantus firmus): Pachelbel nechává melodii luteránského nápěvu procházet jednotlivými hlasy, přičemž každému verši předchází stručná imitační příprava (Vorimitation) v ostatních hlasech.
Sazba a deklamace: Na rozdíl od Bachovy komplexní osmihlasé polyfonie (jakou známe z motet BWV 225–230) je Pachelbelova faktura průzračnější, přísně čtyřhlasá, se zřetelnou deklamací textu a důrazem na melodickou zpěvnost.
Velikonoční afekt: Hudba vystihuje dramatický kontrast Lutherova textu – od temnoty smrti a hrobu v úvodních frázích až po jásavé aleluja oslavující Kristovo vzkříšení.