BWV 552
Prelude and Fugue ("St. Anne")
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1739?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- E♭ major
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 17 min 25 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0552 vedeno dílo „Prelude and Fugue ("St. Anne")“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0552 vedeno dílo „Prelude and Fugue ("St. Anne")“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu E♭ major. Datace v katalogu: 1739?.
All of Bach
Behind the music
Všechny dobré věci přicházejí po třech
Symbolické umělecké prohlášení nenechává o svém poselství nikoho na pochybách
Když Bach sestavoval konečnou podobu třetího dílu Clavier-Übung, možná dostal skvělý nápad. Co kdyby své mohutné Preludium a fugu Es dur neumístil podle plánu doprostřed, nýbrž obě části oddělil a vytvořil z nich úvod svazku a překvapivý závěr? V díle věnovaném v zásadě Nejsvětější Trojici by sotva mohl učinit jasnější prohlášení než skladbou plnou odkazů k číslu tři. Platí to ovšem na papíře: Bachovi i hudebníkům hluboko do 19. století by připadalo neobvyklé, ba nemyslitelné, aby se celé Clavier-Übung včetně preludia a fugy hrálo souvisle na koncertě. Jistotu ostatně nemáme ani v tom, zda obě části skutečně vznikly společně, třebaže jejich podobnosti jsou téměř příliš výrazné na to, abychom je přehlédli.
Všechno je zde uspořádáno po třech a pozorní čtenáři partitury chápali Preludium a fugu jako záměrné zobrazení tří osob Trojice. V preludiu nejprve vystupuje Otec v majestátních akordech a velkolepých motivech. Poté přichází Syn v téměř galantním stylu plném proměn. Nakonec, po návratu Otce, sestupuje Duch svatý jako ohnivé jazyky rychlých tónů v tříhlasé dvojité fuze. Bach si přitom postupně vypůjčuje z francouzského, italského a německého kompozičního stylu – samozřejmě vždy po svém.
Také fuga oslavuje jednotlivé styly. Třídílná forma, v níž má každá část vlastní téma, sice pochází z raného italského baroka, její rozvedení je však moderní a nápadně pevně uspořádané. Úseky o 36, 45 a 36 taktech přesně odpovídají zlatému řezu. Spíše než sluchem tuto vlastnost vycítíme nebo vyčteme z partitury, kterou stojí za to prostudovat. Bach strhává posluchače postupným růstem: od důstojného stile antico ve čtyřdobém taktu přes plynulou prostřední část bez pedálu v 6/4 až k hudbě v 12/8, která není ničím menším než tancem.
Také témata fugy, z nichž každé zazní v násobku tří, jsou navzájem příbuzná a lze je dobře spojovat. Zvláště první téma pravidelně vystupuje nad vřavou i poté, co jeho vlastní část skončila. V závěrečném oddílu Bach obratně spojí první a třetí téma v nový prvek a celá stavba dospěje k jásavému vrcholu.
Clavier-Übung
V letech 1731 až 1741 vydal Bach v Lipsku čtyři díly Clavier-Übung. Stejný název už před ním použil Johann Kuhnau, jeho předchůdce v úřadu kantora Tomášské školy, pro obdobné sbírky varhanních a cembalových skladeb. Jednotlivé kompozice mají velmi různorodou povahu a navzdory názvu rozhodně nejsou snadné. Bach se věnuje všem tehdy rozšířeným stylům, žánrům a technikám cembalové i varhanní hry, ovšem v nepřekonatelné podobě, na niž měl patent pouze on.
Clavier-Übung I z roku 1731 obsahuje šest klávesových partit BWV 825–830; druhý díl z roku 1735 Concerto nach italienischen Gusto BWV 971 a Ouverture nach französischer Art BWV 831; čtvrtý díl z roku 1741 pak Goldbergovské variace BWV 988. Nejrozsáhlejší třetí část z roku 1739 je jako jediná věnována varhanám a obsahuje převážně chorální úpravy neboli varhanní předehry založené na luterských duchovních písních. Každý chorál Bach zpracoval ve dvou verzích, pro velké varhany a pro menší typ nástroje. Většina chorálů odkazuje k šesti částem katechismu. Nevíme, zda je Bach hrával také při bohoslužbách, nebo v nich pouze rozvíjel vlastní hudební myšlenky bez úmyslu veřejného provedení.
Poslech
Prelude and fugue in E-flat major
Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávku