BWV 971

Italienisches Konzert (Italian Concerto)

Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1735
Místo
neuvedeno
Tónina
F major
Obsazení
klávesový nástroj
Části
3

Stručně

V katalogu IMSLP je 0971 vedeno dílo „Italienisches Konzert (Italian Concerto)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0971 vedeno dílo „Italienisches Konzert (Italian Concerto)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1735. Poznámka IMSLP: No.1 in Clavier-Übung II.

All of Bach

Behind the music

Nach Italiaenischen Gusto

Bach zkouší možnosti klávesového nástroje ve vivaldiovském sólovém koncertu.

Hudebně vzato byl Bach Italem, Francouzem i Němcem. Oblohu osmnáctého století zbarvoval ideál goûts réunis, utopického spojení národních stylů, zatímco dole na zemi křižovala díky nakladatelům nejnovější hudba celou Evropu. Zbrusu nové, novátorské Vivaldiho koncerty například přivedly Bacha k tomu, aby nový žánr upravoval a přispěl k němu vlastními díly. Vzpomeňme na Houslový koncert d moll BWV 1052r nebo jeho další koncerty s orchestrem.

Nejslavnějším příkladem je však koncert, jehož celá stavba spočívá na ramenou jediného cembalisty, bez orchestru: „Italský“ koncert BWV 971. V německy mluvících zemích tato myšlenka nebyla nová. Bach se patrně inspiroval rozsáhlou sbírkou Christiana Pezolda Recueil des XXV Concerts pour le Clavecin z roku 1729. V módě bylo také spojovat v jednom vydání „italské“ a „francouzské“ dílo. V Bachově Clavier-Übung II proto stojí vedle „Italského“ koncertu jako druhá část Ouvertüre nach Französischer Art BWV 831.

Vydání však nebylo žádnou maličkostí. Nakladatel Weigel se v hudbě nevyznal a sazbu svěřil rytcům, kteří neuměli číst noty. Teprve u druhého vydání mohl skladatel osobně dohlédnout na opravu všech chyb.

Bachův koncert „v italském vkusu“ následuje zaalpský vzor: má tři věty v pořadí rychle–pomalu–rychle, napodobuje stálé střídání úseků tutti a sól a v úvodní větě využívá ritornel, jakýsi refrén udržující spád. Závěrečná věta má typickou rondovou formu. Účinky hlasitě–tiše samozřejmě vyžadují možnosti cembala se dvěma manuály. Koncert však nikdy nesklouzne k otrockému napodobení italských předloh, protože Bach si příliš libuje v pevném, „nemoderním“ kontrapunktu. A zatímco Ital by v lyrické střední větě ponechal sólistovi dost volnosti, Bach ji naopak omezuje do nejmenší podrobnosti. Důkladná přesnost — jinak to neuměl.

Clavier-Übung

V letech 1731 až 1741 vydal Bach v Lipsku čtyři části Clavier-Übung. Stejný název už dříve použil jeho předchůdce v úřadu kantora Tomášské školy Johann Kuhnau pro podobné sbírky varhanních a cembalových skladeb. Bachovy kompozice mají velmi rozmanitý ráz a navzdory označení „cvičení“ jsou obtížné. Zachycují všechny tehdy rozšířené styly, žánry a techniky hry na cembalo i varhany — ovšem v oné vrcholné podobě, na niž měl patent jen Bach.

Clavier-Übung I z roku 1731 obsahuje šest partit BWV 825–830; Clavier-Übung II z roku 1735 Concerto nach italienischen Gusto BWV 971 a Ouverture nach französischer Art BWV 831; Clavier-Übung IV z roku 1741 Goldbergovské variace BWV 988. Nejrozsáhlejší třetí část z roku 1739 je jako jediná věnována varhanám a obsahuje převážně chorální zpracování neboli varhanní preludia na luterské písně. Každý chorál Bach zpracoval dvakrát: pro velké varhany a pro menší typ nástroje. Většina chorálů odkazuje k šesti částem katechismu. Není jasné, zda je Bach hrál také při bohoslužbách, nebo v nich rozvíjel vlastní hudební myšlenky bez úmyslu uvést je veřejně.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1733-35

Poslech

Média zatím čekají na ověření.