BWV 769

Vom Himmel hoch, da komm ich her (I)

Z nebes výš, odkud k vám přicházím

10 / 10 · Božská hudba
Typ
Varhanní skladby
Datace
1747
Místo
neuvedeno
Tónina
neuvedena
Obsazení
varhany
Části
5
Délka nahrávky
13 min 43 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0769 vedeno dílo „Vom Himmel hoch, da komm ich her (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0769 vedeno dílo „Vom Himmel hoch, da komm ich her (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Datace v katalogu: 1747. Poznámka IMSLP: see also BWV 769a.

All of Bach

Behind the music

BWV 769 (a souběžná autografní verze BWV 769a) jsou Kanonické variace na vánoční píseň „Vom Himmel hoch da komm’ ich her“ (Canonic Variations on "Vom Himmel hoch"). Jde o jedno z vrcholných pozdních děl Johanna Sebastiana Bacha a absolutní klenot spekulativního varhanního kontrapunktu, stojící po boku Hudební obětiny (BWV 1079) a Umění fugy (BWV 1080).

Historický kontext a Mizlerova společnost

V červnu 1747 byl Johann Sebastian Bach přijat jako 14. člen do učené společnosti Correspondierende Societät der musikalischen Wissenschaften, kterou založil jeho někdejší žák Lorenz Christoph Mizler. Číslo 14 mělo pro Bacha osobní symbolický význam – v tehdy populární abecední gematrii odpovídá součtu písmen jeho příjmení (B+A+C+H = 2+1+3+8 = 14).

Pravidla společnosti ukládala každému členovi:

1. Odevzdat svůj portrét (známý olejomalovaný portrét od Eliase Gottloba Haussmanna, na němž Bach drží v ruce notový list se šesthlasým hádankovým kánonem BWV 1076).

2. Předložit vědecko-teoretickou či kompoziční práci dokazující matematicko-filozofickou hloubku hudebního umění.

Bach tímto úkolem pověřil právě kanonické variace BWV 769, které nechal na vlastní náklady vytisknout mědirytem u Balthasara Schmida v Norimberku. Jako předlohu zvolil slavný Lutherův vánoční hymnus Vom Himmel hoch, da komm’ ich her („Z nebe vysokého přicházím k vám“).

Struktura a kontrapunktické mistrovství (BWV 769)

Cyklus se skládá z pěti rozsáhlých variací, z nichž každá řeší jiný, mimořádně náročný kanonický problém:

 Variace I: Kánon v oktávě – Dva manuálové hlasy běží v přesné imitaci v oktávě v šestnáctinových bězích, zatímco pedál samostatně cituje melodii chorálu v dlouhých hodnotách jako cantus firmus.

 Variace II: Kánon v kvintě – Obdobný princip, avšak přísná imitace probíhá v intervalu kvinty, což klade podstatně vyšší nároky na harmonické vedení.

 Variace III: Kánon v septimě (Cantabile) – Vysoce expresivní, zpěvná věta ve volném italském stylu. Cantus firmus se přesouvá do sopránu, zatímco spodní manuálové hlasy proplétají kánon v septimě nad basovým fundamentem.

 Variace IV: Kánon v augmentaci (per augmentationem) – Jeden z technických vrcholů díla. Druhý hlas kánonu odpovídá v přesném dvojnásobném prodloužení notových hodnot, přičemž uprostřed věty si hlasy své role vymění.

 Variace V: Kánony v protipohybu s gradací – Finální kontrapunktický ohňostroj. Melodie chorálu je zrcadlena ve všech myslitelných intervalech (v sextě, tercii, sekundě a noně). V závěrečné kódě Bach vrství jednotlivé řádky luteránského nápěvu přes sebe v těsně (stretto) a v úplně posledním taktu vplétá do basového předtaktí svůj vlastní hudební monogram B-A-C-H.

Rozdíl mezi BWV 769 a BWV 769a

V Bachově pozůstalosti se dochovaly dvě verze tohoto cyklu, které se liší pořadím jednotlivých částí:

 BWV 769 (tištěná verze): Sleduje schéma 1 – 2 – 3 – 4 – 5. Věty gradují podle obtížnosti a monumentální zrcadlová variace tvoří dramatický závěr.

 BWV 769a (autografní rukopis P 271): Bach variace přeskupil do pořadí 1 – 2 – 5 – 3 – 4. Tímto architektonickým zásahem posunul nejsložitější variaci (původní č. 5) přesně do středu kompozice, čímž vznikla pro Bacha typická symetrická osopracovní forma (Kreuzform / chiasmus), orámovaná dvěma jednoduššími kánony po stranách.


Části díla

IMSLP uvádí: 5 variations (2 versions) Composition Year 1747

Poslech