BWV 816
French Suite No.5
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1722–25?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- G major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 7
Stručně
V katalogu IMSLP je 0816 vedeno dílo „French Suite No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0816 vedeno dílo „French Suite No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu G major. Datace v katalogu: 1722–25?.
All of Bach
Behind the music
Italská lyričnost ve francouzské kazajce
Dokonce i v sarabandě získává melodie převahu.
Pátá Francouzská suita je ze všech šesti nejzpěvnější a nejelegantnější. Podle cembalisty Francesca Cortiho je také nejitalštější. Uslyšíme to ihned v allemandě, ale dokonce i v sarabandě — části, v níž Bach obvykle hledá harmonický výraz — získává melodie převahu. Tato sarabanda by snadno mohla být adagiem z italské sonáty. Pravá ruka hraje nádherně zdobenou melodii a levá ji doprovází. V různých rukopisech je ornamentika vypsána ve dvou variantách. Francesco Corti s chutí používá obě a tu nejbujnější si ponechává pro da capo.
Poměrně nekomplikovaná gavota s chytlavým nápěvem patří k velkým diváckým favoritům. V bourrée Bach zařadí vyšší rychlostní stupeň: pod prostým rytmem pravé ruky se žene mimořádně čilá ruka levá.
Bach do této suity připojil také jeden tanec navíc, loure, kterou Corti popisuje jako druh pomalého menuetu. Skladatel tuto formu používal vzácně. Dochoval se jen jediný další příklad, v Partitě pro sólové housle č. 3 BWV 1006. Později Bach možná loure vypustil, protože v mladších opisech suity už není.
Závěrečná giga patří k nejrozsáhlejším, jaké Bach napsal. Takt 12/16 vyžaduje rychlé tempo, skladba však není jen tvrdá a rychlá. Ve skutečnosti jde o poměrně plnohodnotnou dvouhlasou fugu. V druhé části se téma objeví zrcadlově převrácené a Bach je vyšle na dechberoucí harmonickou horskou dráhu.
Francouzské suity BWV 812–817
Francouzské suity Bach komponoval jako třicetiletý během působení na köthenském dvoře. Se samotným dvorem však nemají nic společného: psal je pro výuku ve svém soukromém okruhu. Prvních pět se v původní podobě objevuje v hudební knížce, kterou roku 1722 sestavil pro svou druhou manželku Annu Magdalenu, snad jako svatební dar. Bach však skladby dále přepracovával. Pozdější verze, rozšířené o šestou suitu, se dochovaly díky četným opisům jeho žáků. Jsou vděčnými cvičnými kusy, které navzdory jisté kompoziční složitosti — je to koneckonců Bach — nekladou na hráče krajní nároky.
Přívlastek „francouzské“ nepochází od Bacha a poprvé se objevuje v textu z roku 1762, dvanáct let po skladatelově smrti. Tyto kusy nejsou francouzštější než jiné jeho klávesové suity, stejně jako dříve vzniklé Anglické suity nejsou nijak zvlášť anglické. Anglické suity se svými rozsáhlými preludii se naopak do jisté míry řídí právě francouzským vzorem. Bach zde jako obvykle mluví kosmopolitním jazykem, důmyslnou syntézou několika evropských stylů.
Francouzské suity nemají preludium a začínají rovnou prvním tancem, allemandou. Po ní následuje klasická řada courante, sarabanda a giga. Mezi sarabandu a gigu Bach vkládá volnější výběr tanců od menuetu a gavoty přes bourrée až po méně obvyklou loure.
Bartolottiho dům
Nahrávka vznikla v Bartolottiho domě na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt, jeden z průkopníků nizozemské staré hudby. Jako pedagog i interpret inspiroval mnoho cembalistů po celém světě.
Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Vznikl kolem roku 1620 jako obytné sídlo na objednávku bohatého obchodníka Willema van den Heuvela, který zdědil značné jmění po bezdětném příbuzném Giovanni Battistovi Bartolottim z Boloně. Návrh v duchu nizozemské renesance vytvořil patrně amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser.
Během staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze vidět mnoho nádherných historických dekorativních prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části Bartolottiho domu přešly do vlastnictví spolku Vereniging Hendrick de Keyser, který zde dnes sídlí.
Části díla
IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1722 ca. from the Notebooks for Anna Magdalena Bach (No.5)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.