BWV 819

Suite

9 / 10 · Téměř dokonalé
Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1725?
Místo
neuvedeno
Tónina
E♭ major
Obsazení
klávesový nástroj
Části
6
Délka nahrávky
14 min 52 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0819 vedeno dílo „Suite“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0819 vedeno dílo „Suite“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu E♭ major. Datace v katalogu: 1725?. Poznámka IMSLP: see also BWV 819.

All of Bach

Behind the music

BWV 819 je Suita B dur pro klávesový nástroj (cembalo či klavichord) od Johanna Sebastiana Bacha. Spolu se svou sesterskou suitou a moll (BWV 818) stojí v Bachově katalogu bezprostředně za šesticí slavných Francouzských suit (BWV 812–817), s nimiž úzce souvisí dobou vzniku i kompozičním stylem.

Vztah k Francouzským suitám (BWV 812–817)

Když Johann Sebastian Bach v Köthenu na počátku 20. let 18. století pracoval na klávesových suitách francouzského typu pro svou manželku Annu Magdalenu a své studenty, neomezil se pouze na definitivní kánon šesti děl:

 Sesterské suity: Dvojice suit BWV 818 (a moll) a BWV 819 (B dur) vznikla ve stejném období a ze stejného tvůrčího impulsu jako Francouzské suity.

 Proč chybí v kánonu šesti: Barokní tradice vyžadovala vydávání či kompletování cyklů po šesti kusech (opusové řady o šesti sonátách, koncertech či suitách). Bach pro finální soubor Francouzských suit vybral tóniny d moll, c moll, h moll, Es dur, G dur a E dur. Suity BWV 818 a 819 tak zůstaly samostatnými kompozicemi, které se však v opisových sbornících často tradovaly společně s nimi.

Struktura vět a verze BWV 819a

Suita sleduje klasické čtyřdílné francouzské jádro (Allemande – Courante – Sarabande – Gigue), v němž je však závěrečná gigue nahrazena galantními tanci:

1. Allemande (B dur, 4/4) – Noblesní úvodní věta v mírném tempu s plynulým proudem šestnáctinových figur v pravé ruce.

2. Courante (B dur, 3/2) – Věta ve stylu pravé francouzské courante s typickou metrickou proměnlivostí a střídáním třídobého členění.

3. Sarabande (B dur, 3/4) – Hluboce meditativní a zpěvné těžiště celé suity s charakteristickým důrazem na druhou dobu taktu a bohatou ornamentikou.

4. Bourrée (B dur, 2/2) – Rytmicky živý, energický tanec s lehkým krokem.

5. Menuet I & Menuet II (B dur / b moll, 3/4) – Dvojice kontrastních menuetů; Menuet II v paralelní tónině b moll vnáší do projasněné nálady suity melancholický odstín.

Zásadní význam má alternativní varianta BWV 819a: obsahuje zcela odlišnou, podstatně bohatěji prokomponovanou verzi úvodní věty, označovanou jako Allemande nuova. Bach v ní původní materiál rozvedl do ještě jemnější loutnové faktury (style luthé / style brisé).

Hudební charakteristika

Suita B dur reprezentuje Bachovo mistrovství v syntéze francouzského galantního vkusu a německé kontrapunktické logiky:

 Průzračnost a kantabilnost: Na rozdíl od monumentálních Anglických suit (BWV 806–811) s rozsáhlými koncertantními preludii se BWV 819 obejde bez předehry a sází na bezprostřední melodickou zpěvnost jednotlivých tanců.

 Propracovaný bas: Doprovodná linka v levé ruce netvoří pouze akordický základ, ale vede neustálý melodický dialog s vrchním hlasem.

V moderní koncertní praxi i diskografii bývá BWV 819 (případně s alternativní Allemandou BWV 819a) pravidelně zařazována jako integrální doplněk ke kompletům Francouzských suit.


Části díla

IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1725?

Poslech