BWV 670
Christe, aller Welt Trost (I)
Kriste, útěcho veškerého světa
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1739
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 5 min 19 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0670 vedeno dílo „Christe, aller Welt Trost (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0670 vedeno dílo „Christe, aller Welt Trost (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Datace v katalogu: 1739.
All of Bach
Behind the music
Úcta k minulosti
V chorálu Christe, aller Welt Trost se Bach obrací ke starobylé polyfonii.
Třetí díl Clavier-Übung z roku 1739 hudebně zachycuje dvě hlavní nedělní bohoslužby v Lipsku: mši podle zkrácené luterské liturgie s Kyrie a Gloria a pozdější katechetickou bohoslužbu. Bachovo „malé“ Kyrie z této sbírky, BWV 672–674 pro varhany bez pedálu, hladí sluch paralelními terciemi a sextami a jemným stylem. Pro „velké“ Kyrie s pedálem, BWV 669–671, naopak zvolil nesmírně vznešený, až strohý sloh — nejspíš aby ukázal, že dokonale ovládá každý myslitelný styl. Hrdý na své čerstvé jmenování saským dvorním skladatelem se výslovně obrátil ke starobylé polyfonii, stejně jako například ve Mši h moll BWV 232. Kyrie, Christe a Kyrie BWV 669–671 byly v tištěné sbírce zjevně určeny „znalcům“, tedy profesionálním varhaníkům: jsou totiž mimořádně obtížné.
Všechny tři skladby — z nichž Christe, aller Welt Trost je druhou — jsou vystavěny kolem dlouhých melodií tropu, tedy ustáleného hymnu rozšířeného o další text, zde „Kyrie/Christe/Kyrie […] eleison“. Každá část je věnována jedné osobě Trojice a Bach dává cantu firmu, převzatému nápěvu, symbolické místo: Boha Otce nejprve umístí do sopránu, Boha Syna poté mezi ostatní hlasy do tenoru a Boha Ducha svatého nakonec do pedálového basu.
Nápadná je přísnost, s níž Bach dodržuje hudební pravidla renesančního kontrapunktu, starého slohu, který znal například z Frescobaldiho tvorby. Četné disonance proto působí spíše jako „náhodné“ střety vznikající z napjaté souhry samostatných linií než jako záměrně přidaný účinek. Zápis v dlouhých notových hodnotách naznačuje, že hudba má znít velmi slavnostně; Bach přitom téměř neustále vyplňuje prostor tóny. Fugy jsou tedy neobyčejně přísné a sotva dopřejí harmonii chvíli oddechu. K dávným časům odkazuje také tónina — přesněji původní středověký frygický modus na G.
Clavier-Übung
V letech 1731 až 1741 vydal Bach v Lipsku čtyři díly Clavier-Übung. Stejný název před ním použil Johann Kuhnau, jeho předchůdce ve funkci kantora tomášské školy, pro podobné sbírky varhanních a cembalových skladeb. Bachovy kompozice jsou velmi rozmanité a navzdory názvu, který slibuje „klavírní cvičení“, hráčsky náročné. Skladatel v nich obsáhl všechny tehdy běžné styly, žánry a techniky hry na cembalo i varhany — ovšem v jedinečně dokonalé podobě, jakou uměl dát jen on.
Clavier-Übung I (1731) obsahuje šest partit BWV 825–830, Clavier-Übung II (1735) Concerto nach italienischem Gusto BWV 971 a Ouverture nach französischer Art BWV 831 a Clavier-Übung IV (1741) Goldbergovské variace BWV 988. Nejrozsáhlejší třetí díl z roku 1739 je jako jediný věnován varhanám a tvoří jej převážně chorálové úpravy neboli varhanní preludia na luterské písně. Každý chorál Bach zpracoval ve dvou verzích: pro velké varhany a pro menší nástroj. Většina odkazuje k šesti částem katechismu. Nevíme, zda je Bach hrával také při bohoslužbách, nebo v nich své hudební myšlenky rozvíjel pro vlastní potřebu bez úmyslu veřejně je provádět.
Poslech
Christe, aller Welt Trost
Leo van Doeselaar
Otevřít nahrávku